Prodělaná operace kyčelního kloubu mi přivodila dlouhodobé potíže s chůzí. Můj ošetřující lékař, ke kterému jsem docházela na pravidelné kontroly, mně kladl na srdce, abych se snažila chodit co nejvíce. Domlouval mi, že si neustálým sezením nebo poleháváním jen přitěžuju.

Když začala naléhat i dcera s manželem, rozhodla jsem se, že budu chodit na procházky s naším pejskem. Začínala jsem pomalu, abych měla vždy jistotu, že budu schopná zvládnout i zpáteční cestu.

Asi po třech měsících od chvíle, kdy jsem se k pohybu odhodlala, jsem podnikala delší procházky a nebála se ani odlehlejších míst. Vyhovoval mi jejich klid a všudypřítomné ticho.

Při jedné z vycházek jsem se však stala svědkem události, kterou dodnes nechápu a která mě budí ze spaní.

V trávě ležela dívka

Ten den jsem vyrazila o něco dříve než obvykle. Hrozně mě to táhlo ven. Vzala jsem si sportovní hole, které se staly součástí mých pravidelných výletů, a vyrazila.

Když jsem se blížila k louce za městem volně přecházející do listnatého lesa, všimla jsem si, že kousek přede mnou leží něco velkého v trávě. Myslela jsem si, že je to nějaké zvíře. Když jsem však přišla blíž, zděsila jsem se.

Na té mokré a studené zemi ležela mladá dívka. Byla jsem v šoku a hloupě jsem si namlouvala, že možná jenom spí. Měla jsem strach a neodvážila jsem se přijít až k ní, proto jsem ni nejprve několikrát zavolala. Nereagovala.

Upřeně na mě zírala

Nakonec jsem sebrala veškerou odvahu a pomalu k nehybnému tělu přistoupila. Všimla jsem si poházených drobností kolem ní. Zdálo se, že tu ubožačku někdo přepadl. Lidé si tu často přes louku krátili cestu, i když to nebylo právě nejbezpečnější místo.

Zběžně jsem si mladou ženu prohlédla. Byla potlučená, na krku měla modřiny a šrámy, oblečení bylo potrhané a její oči byly zavřené. Okamžitě jsem chtěla volat záchrannou službu a policii. Než jsem však stačila vytočit číslo, stalo se něco neuvěřitelného.

Stála jsem jako přikovaná. Nad tělem dívky se objevil jakýsi mlžný opar. Zdálo se dokonce jako by vystupoval přímo z ní. Pomalu začal nabírat konkrétních tvarů. Hlavou mi běželo, že jsem se musela zbláznit.

Zřetelně jsem v něm totiž viděla obličej zraněné dívky. Upřeně na mě zírala a pak pomalu stoupala k nebi. Mohla to být její duše?

Květoslava S. (60), Karlovy Vary