Myslíte si, že vaše spokojenost, pohoda a kvalita vašeho života závisí na tom, jestli váš drahoušek něco udělá, nebo neudělá? Tak v tom případě je to stejné jako prožít život nadarmo. Se změnami musíte začít u sebe. Pomůžeme vám!
Odpovězte sama sobě upřímně
Vidíte všechno buď černé, nebo bílé? Závisí vaše nálada na někom jiném? Myslíte si, že někdo se musí měnit, abyste vy byla šťastnější? Snažíte se vyhovět jiným, i když se vám nechce?
Pokoušíte se druhým dokázat, že jste dost dobrá na to, aby vás milovali? Idealizujete si druhé a pak jste zklamaná, když se nechovají tak, jak jste doufala?
Bojíte se vyjádřit své city ze strachu, že budete odmítnuta? Nedokážete dát pořádně najevo svůj hněv, či pocit křivdy, jen abyste si uchovala klid ve vztahu?
Nečekejte na nesplnitelné
Jestliže se vás týkají alespoň dvě z našich otázek, znamená to, že váš vztah ke světu je nakažen infekcí. Je třeba ji okamžitě přeléčit, dokud úplně neotráví vaše vztahy a život.
Nečekat od lidí kolem nic dobrého a nikomu nedůvěřovat, je projevem hluboké neurózy.
Některé ženy si myslí, i přestože jim život mockrát ukázal pravý opak, že stačí se slušně chovat, být na lidi hodný, a v rámci klidu chlapovi raději ustupovat, a osud je dozajista za jejich dlouhou trpělivost odmění.
Pohádkový příběh o Popelce
Jsou to jakési Popelky, jenomže tu Andersenovu pohádku špatně pochopily. Skutečná Popelka se nejprve i přes macešin zákaz vydala na ples, oblékla princeznovské šaty, naučila se tančit, a teprve pak dostala prince za manžela a království nádavkem.
Dokud byla jen poslušným sirotkem, dokud se jenom snažila vyhovět svým nevlastním sestrám a zasloužit si jejich zájem „slušným chováním“, neměla naději ples ani zahlédnout, natož obout nádherné střevíčky a získat království!
Odbornice na životy jiných
Dáváte přednost životu jiných lidí? Donekonečna někomu pomáháte, o někoho pečujete a někomu radíte? A to vše s jediným cílem: nezabývat se vlastním životem?
Jakkoli to zní divně, pokud jste odbornice na cizí životy, spoléháte neustále na to, co udělá někdo druhý.
Na náhodu, na štěstí, na shodu okolností: Doufáte: „Kdyby se ON změnil a udělal tohle a přestal dělat tamto, bylo by mi dobře.“ Jako kdybyste vždycky musela mít někoho, kdo vás dělá šťastnou nebo nešťastnou.
Kdy uznáváte svou porážku předem?
Pokaždé když si pro sebe říkáte „Já chci, aby ON…“, narazíte hlavou proti zdi. To samozřejmě neznamená, že žádat něco je špatně. Naopak, má to veliký smysl! Avšak pouze v případě, když dokážete své přání vyjádřit přímo.
Jistě, můžete být odmítnuta. Podstata je však v tom, že jakmile upřímně a otevřeně vyslovíte svou žádost, odpovědnost za její vyplnění je na tom dotyčném. Vám se buď dostane toho, co si přejete, nebo se konečně zbavíte iluzí. Zamyslete se:
čí život že to vlastně žijete? Nepřišel čas to změnit?
Víte, proč to chcete?
Napište si na papír všechna svá „chtění“ vztahující se k jiným lidem. Například: „Chci, aby můj syn byl výborný žák.“ A teď si rozeberte, proč to vy osobně potřebujete. Seberte všechnu odvahu a buďte opravdu poctivá. Je přece vcelku jasné, že váš syn sám nijak zvlášť netouží být výborným žákem.
Určitě ho daleko víc zajímá a táhne kamarádství se spolužáky, hraní her a fantazírování o spolužačkách než dřepění nad učebnicí. Neprojektujte do něj své sny. Soustřeďte se raději na sebe. Spoléhejte na svou moudrost a intuici.
