Existují jevy a situace, které se nedají rozumově vysvětlit.

Společně s kamarádkami Monikou a Zuzanou jsme si loni vyjeli na víkend na chatu. Zatímco naši manželé měli také společný program – vyrazili na rybářskou výpravu – my jsme si chtěly udělat na osamělé chatě dámskou jízdu.

Dobrá nálada byla pryč

Klíče jsme dostaly od šéfové Zuzany; ta měla jet původně s námi, ale nakonec nemohla. Po Zuzaně nechala jen vzkázat, že se snad nebudeme bát, když je chata asi kilometr od dalšího nejbližšího obydlí.

Pro tři pětačtyřicetileté ženy to ale nepředstavovalo žádný problém. Aspoň jsme si to myslely. Udělaly jsme si pěkný večer při lahvi vína a při svíčce. Původně jsme chtěly mít stolek venku před chatou, ale začalo pršet.

Naši dobrou náladu najednou přerušilo rázné zabouchání na dveře. Vylekaly jsme se. Potom Monika, která z nás měla nejvíc pro strach uděláno, šla otevřít dveře. Nikdo tam nebyl, ani za dveřmi, ani v blízkém okolí.

Pokračovaly jsme v zábavě, ale už nám moc do smíchu nebylo. Za pět minut se zabouchání ozvalo znovu!

Celou noc jsme nespaly

Tentokrát jsme šly ke dveřím všechny tři. Situace se ale opakovala, za dveřmi nikdo nestál. Náš strach se pomalu vystupňoval, protože tajemné bušení se ozvalo během večera ještě několikrát.

Přemýšlely jsme i o možnosti, že se sbalíme a pojedeme zpátky do Prahy. Venku se ale silně rozpršelo a my jsme se vlastně bály i vůbec vylézt. Celou noc jsme prakticky probděly. Bušení na dveře se ozývalo už jen občas, ale až do rána.

Dámská jízda byla každopádně tímhle strašidelným zážitkem pokažená. V pondělí o tom Zuzana vyprávěla své šéfové. Ta jí řekla, že o tajemném bušení slyšela kdysi od rodičů, ale jí samotné se to nikdy nestalo.

Dodnes je to pro mě i pro mé kamarádky nevysvětlitelný úkaz. Víme jen, že se stal, ale jaká síla za ním stála, asi nikdy neodhalíme.

Jana L. (44), Praha