Už jsem se viděla, jak prodávám věci, abych měla z čeho zaplatit nájem. V tom mi kolega Šimon daroval obálku s penězi.

Někdy člověk v životě narazí na podlé podrazáky. Jenže právě ti, kteří se k vám nakonec zachovají opravdu hnusně, většinou vypadají mile a sympaticky a snadno vás okouzlí.

Přesně takový byl i Milan, do kterého jsem se ve svých téměř čtyřiceti letech zamilovala jako puberťačka. A začátky našeho vztahu vskutku idylické byly. Zval mě na drahé večeře, do divadel a na koncerty, i na romantické víkendy.

Hořké procitnutí

Můj na pohled dokonalý a šťastný vztah ale žel neměl dlouhé trvání. Ba co víc, moje probuzení do reality bylo skutečně hořké. Zjistila jsem totiž, že mi Milan potají bral kreditku a platil s ní různé věci. Když mi přišel výpis z účtu, nestačila jsem se divit.

Mých naspořených čtyřicet tisíc bylo pryč a dokonce jsem byla dvacet tisíc v minusu. Milan byl však už mezitím za horama. Beze slova vysvětlení se se mnou rozešel a odstěhoval se bůhví kam. Když jsem mu volala, číslo už neexistovalo.

Záchranná obálka

Pár dní nato mi přišla exekuce na plat. Byla jsem na pokraji zoufalství. Neměla jsem z čeho zaplatit nájem, poplatky, dokonce jsem neměla ani na nákup. Co jen budu dělat? Ptala jsem se sama sebe stále dokola. Jak z toho ven? Nakonec mě zachránil kolega Šimon.

Nevím, jak to vytušil nebo zjistil, ale jednou po práci za mnou přišel a strčil mi do ruky obálku.

„Co to je?“ zeptala jsem se zmateně. „Dárek od Ježíška,“ zažertoval. Když jsem obálku otevřela, nevěřila jsem svým očím. Bylo v ní padesát tisíc! „To nemůžu přijmout,“ namítla jsem. Šimon ale trval na svém: „Naopak, musíš.

Dostal jsem los a vyhrál na něm sto tisíc. Tolik nepotřebuju a tobě se budou hodit víc. Jo, a vracet mi nic nemusíš.“

Dominika L. (39), Olomouc