Nečekala jsem, že se ještě někdy v životě uvidíme. Zapracovala náhoda.

V době, kdy jsem studovala na gymnáziu, jsem byla hodně aktivní. Jezdila jsem mimo jiné i na letní dětské tábory jako vedoucí. Stalo se to rok před maturitou. Do mého života osudově zasáhla letní láska.

Velké zklamání

K rybníku, u kterého tábor stál, se jezdili koupat i mladíci ze širokého okolí. S jedním z nich, který tam na motorce přijížděl pravidelně, jsme si padli do oka. Pozval mě na večerní rande a já souhlasila. Okouzlil mě a lehkomyslně jsem se mu pak na další tajné schůzce oddala.

Ten kluk se jmenoval Adam a já všechno brala hrozně vážně, jak už to tak naivně dívky v mém věku berou. Myslela jsem si, že se možná stane mým budoucím manželem. Potom ale Adam jednoho dne na domluvenou schůzku nepřijel. Nevěděla jsem, kde ho hledat.

Tábor skončil a já odjela domů, citově zničená. Přišlo ale ještě horší zjištění: byla jsem v jiném stavu. Rodiče mi přímo zakázali stát se svobodnou matkou s nějakým nezodpovědným mladíkem a tak jsem musela na interrupci.

Dost mě to zasáhlo. Později jsem vystudovala vysokou školu, vdala jsem se a měla dva syny. Ten letní příběh jsem kdesi hluboko v srdci stále nosila jako velké zklamání.

Poznala jsem ho hned

Uplynulo pětatřicet let a já jsem se jednoho dne ocitla v místech, kde kdysi býval onen tábor. Nyní zde bylo školicí středisko, kam jsem přijela na třídenní školení. Adama jsem poznala na první pohled, i když už se na něm léta podepsala. Jasně jsem si pamatovala tetování na jeho zápěstí.

Když jsem ho oslovila a připomněla mu ono dávné dobrodružství, nebyl moc rád. A když se dozvěděl o oněch následcích, tvářil se zdrceně.

Dozvěděla jsem se, že se nikdy neoženil a zůstal sám. Občas litoval, že zmizel tak po anglicku. Alespoň nyní se mi za to omluvil. Odpustila jsem mu, protože jsem viděla, že ho život dostatečně vytrestal.

Eliška S. (56), Žatec