Nevěděla jsem, že příčina mých obav z vody se skrývá v daleké minulosti.

Odjakživa, už od raného dětství, jsem měla strach z vody. Plavat mě sice rodiče naučili, ale nikdy bych se bývala neodvážila vydat se tam, kde už jsem nestačila. Tohoto strachu, který mě trápil, jsem se nezbavila ani v dospělosti.

Marně jsem s tím bojovala

Nerada jsem jezdila na letní dovolené a u moře jsem se vždy jen tak brouzdala v místech, kde mi vlny sahaly maximálně do pasu. Často jsem přemýšlela, kde se ve mně ten strach z vody bere. Jinak jsem totiž byla docela odvážná žena.

Nevadily mi výšky, s manželem jsem kdysi vyzkoušela i různé adrenalinové sporty. Snažila jsem se s tím strachem z hluboké vody bojovat, ale marně.

Pak mi jedna známá naznačila, že bych měla zkusit regresní terapii – tedy nechat se zhypnotizovat a hledat odpověď v minulých životech.

Moc jsem tomu nevěřila, ale řekla jsem si, že za pokus nic nedám. Našla jsem si ženu, která tuto terapii prováděla. Přečetla jsem si na ni spoustu doporučení a připadala mi důvěryhodná. Můj kladný dojem pak znásobilo osobní setkání. Rozhodla jsem se, že to risknu a odevzdám se do její péče.

Prožila jsem to znovu

Upadla jsem do hypnotického stavu a přitom jsem před očima viděla výjevy z minulosti. Měla jsem úplně jiné tělo starší ženy, ale věděla jsem, že jsem to já. Vypadalo to, že se vše odehrálo někdy v devatenáctém století.

Byla válka a já se před rabujícími vojáky utekla schovat do lesů a tam se ukryla v rybníku.

Plavala jsem dál od břehu, ale předchozí útěk mě vyčerpal a já neměla sílu pokračovat ani se vrátit. Bezmocně jsem klesla pod hladinu a ten můj život tam tehdy skončil. Ta seance byla nakonec prospěšná.

Podvědomě jsem pochopila, kde se vzal můj strach z vody a od té doby se už nebojím plavat ani na místa, kde je hloubka. Věřím si a vím, že taková situace, jakou prožilo mé já v minulém životě, už se nebude opakovat.

Radka B. (56), Karviná