Můj bratr se ženil těsně po maturitě. Jeho vyvolenou se stala jeho první láska Renata. Bylo to pracovité a milé děvče a nikdo z rodiny nepochyboval, že budou žít šťastně.
Jejich manželství bylo skutečně harmonické a vzorné, až na to, že Renata nemohla otěhotnět. Byla to pro oba velká rána, protože po dětech toužili. Naděje se nevzdávali.
Jarda rozhodl, že Renata zůstane doma a bude se starat o domácnost a on si vzal práci navíc, aby pokryl všechny náklady. Renata se naučila výborně vařit, starala se o chod domácnosti, jak nejlépe uměla, a tak se jejich láska jen utužila.
Radostná událost
Ve vedlejším vchodu bydlel svobodný soused, který po Renatě pošilhával. Jarda si nemohl ničeho všimnout, protože celé dny usilovně pracoval. Renata občas souseda navštěvovala. Záminkou byly chybějící potraviny nebo půjčování nějakých věcí do domácnosti.
Za krátký čas se touha po miminku naplnila. Jarda s Renatou byli šťastní, mrzelo je jen konstatování lékaře, že další dítě už nemohou mít. Narodil se jim krásný kluk Honzík, který dal jejich životu nový rozměr. Byl naplněním jejich manželského soužití.
Osudná nehoda s tragickým koncem
Všechno probíhalo v pořádku. Honzík rostl jako z vody. Až jednou přišel den, kdy se vše změnilo. Honzíkovi bylo sedm a spolu s kamarády hráli na hřišti fotbal. Najednou se míč odkutálel na silnici a Honzík se za ním rozběhl.
Nevšiml si, že se přímo k němu řítí auto, které už nestačilo včas zabrzdit. Utržil několik vážných zranění a než přijela sanitka, ztratil hodně krve. V nemocnici chyběla jeho krevní skupina, tak požádali rodiče. Tehdy se ukázalo, že Jarda není Honzíkovým otcem.
Renata musela s pravdou ven a mezitím sháněli souseda, který byl skutečným otcem jejího syna. Renata plakala a přiznala se, že touha po dítěti byla natolik silná, že musela udělat to, co udělala. Pátrání po sousedovi bylo zdlouhavé, protože se odstěhoval. Než se do nemocnice dostala potřebná krev, Honzík zemřel.
Odpuštění a druhá šance
Moc jsem chtěla bratrovi pomoct, ale byla jsem bezmocná. Trápilo ho nejen to, že chlapec, kterého miloval a vychovával, není jeho, ale že o něj vzápětí i přišel. A v podstatě hned i o Renatu, protože se na ni nemohl ani podívat.
Cítil zlost, nenávist a zoufalství. Vyhodil ji z domu. Renata se psychicky zhroutila, později si ji k sobě vzala její matka. Časem se z toho Jarda začal dostávat a když se dozvěděl, jak je na tom Renata zle, rozhodl se, že to přes všechnu tu bolest ještě zkusí.
Setkali se dva lidé se zlomenými srdci a dušemi, kteří si dali druhou šanci. Žijí spolu už přes patnáct let, ale krutá rána osudu je bude provázet asi navždy.
Libuše R. (59), Hodonín