Ten strašidelný zážitek se mi stal pouze jednou v životě, ale dodnes se při vzpomínce na něj třesu hrůzou.

Dlouhá léta jsme měli chalupu v Jizerských horách. Jezdili jsme tam pravidelně i v pokročilém věku, já i můj manžel Jarda. Před pěti lety jsem tam ale vyrazila sama, protože Jarda musel něco naléhavého vyřizovat v práci. Měl za mnou přijet druhý den.

Hrůzostrašné probuzení

Ačkoliv chalupa ležela trochu stranou od ostatních obydlí, cítila jsem se tam vždycky bezpečně. Využila jsem toho, že jsem tam sama, zatopila v kamnech a začala trochu uklízet. Byl podzimní den, takže se začalo stmívat celkem brzy.

Ulehla jsem kolem desáté hodiny do postele a očekávala klidný a pohodový spánek, jako tomu bylo v tomto prostředí vždycky.

Tentokrát mě ale čekala šílená noc. Z postele jsem viděla, že je úplněk – měsíc osvětloval přímo moji postel. Za chvíli jsem začala klimbat, ale nebylo to nadlouho. Najednou se ozvaly neznámé zvuky, které jsem si nedokázala zařadit.

Otevřela jsem oči a vzápětí strnula. Přede mnou se pohybovaly vzduchem různé předměty z ložnice, od lampičky po noční stolek – jako by je ovládala nějaká neviditelná síla. Zakrátko se dal do pohybu i masivní šatník. To už jsem na nic nečekala a z ložnice jsem utekla.

Už se tam sama bojím jet

Hluk z chalupy bylo slyšet až ven. Trvalo to asi deset minut, ale já stála rozechvělá přede dveřmi ještě další hodinu, než jsem našla odvahu vrátit se zpátky. Všechny předměty byly na úplně jiných místech, než předtím.

Netýkalo se to jen ložnice, ale celé chalupy. Nedokázala jsem do rána usnout.

Manžel, který druhý den přijel, mému vyprávění nevěřil, ale nedokázal si vysvětlit, jak a proč bych stěhovala těžké skříně. Dodnes mě podezřívá, že jsem si pozvala nějaké kamarády, abych si z něho udělala legraci.

Podobné jevy už se nikdy neopakovaly, ale na chalupu jsem se od té doby sama jet neodvážila – nejen přes noc, ale ani ve dne!

Vlaďka R. (61), Česká Lípa