Snažila jsem se vyhnout svému osudu, ale stejně se mi to nepovedlo.

Co se má stát, to se vždy stane. Někdo tomu věří, někdo ne. Já jsem se o tom přesvědčila v praxi už několikrát. Mám jednu kamarádku, která je dobrá na věštění z karet. Poprvé mi to Věrka dokázala, když mi řekla, že mě v brzké době čeká přírůstek do rodiny.

Nevěřila jsem jí to, protože dcera ani neměla žádného přítele – alespoň jsem o žádném nevěděla. Jenže týden po věštbě kamarádky přišla za mnou, že je v jiném stavu; s klukem, s nímž chodí měsíc!

Raději jsem zůstala doma

Podruhé mě Věrka varovala před úrazem v domácnosti. Dávala jsem si proto pozor, ale stejně to nebylo nic platné. Když už jsem si myslela, že mám kritickou dobu za sebou, kvůli své nešikovnosti jsem se pořádně spálila o horký pekáč.

To, že kamarádka správně odhadla, jestli dcera čeká kluka nebo holčičku – dřív než se to potvrdilo na ultrazvuku – jsem brala už skoro jako samozřejmost.

Trochu v legraci jsem ji žádala, aby mi prorokovala už jenom samé dobré věci, i když mi bylo jasné, že něco takového není možné. Poté, co mi řekla, že se následující středu zraním v souvislosti s autonehodou, namítla jsem, že autem nejezdím.

Každopádně jsem ale poslechla varování a zůstala v osudný den doma. Uvědomila jsem si, že by mě mohlo klidně porazit i auto na přechodu.

Přišlo to odjinud

Užívala jsem si volno a vůbec jsem nevycházela z bytu. Jenže ta předpověď se nakonec stejně vyplnila. V pět odpoledne zazvonil mobil. Volal manžel. Vyděsil mě jeho hlas, který zněl hrozně dramaticky. Řekl mi, že naboural s autem, ale že je v pořádku.

Jak mě ta informace zaskočila a já mluvila v chůzi do mobilu, nedávala jsem pozor, kam šlapu. Zakopla jsem a upadla tak nešťastně, že jsem si přitom zlomila ruku.

Teprve když jsem v nemocnici dostala sádru, uvědomila jsem si, že Věrce její předpověď vyšla i tentokrát, třebaže hodně krkolomným způsobem!

Dagmar M.(47), Liberec