Nikdy bychom neměli podceňovat to, jak se chováme k lidem za jejich života. Jejich duše nám to mohou po smrti oplatit – i v dobrém!

Moje neteř Martina nebyla moc společenská dívka, takový tichý typ s brýlemi, co se moc nesnaží prosadit. Pracovala jako zdravotní sestra. Když se dala dohromady s Romanem, namyšleným frajírkem, bylo jasné, že ten vztah jí nic dobrého nepřinese.

Řekla jí, že se vrátí!

Roman byl sukničkář a já se bála, že Martině citově ublíží. Všichni věděli, že si s věrností nedělá problémy a bylo jen otázkou času, kdy neteř na něco přijde. Určitě by se pak ještě více uzavřela do sebe. Jednoho dne mi Martina vyprávěla o zvláštní pacientce.

Byla to velice stará paní, které už nezbývalo moc života. Nemoc z ní udělala skoro scvrklý uzlíček. Protože se o ni předtím nikdo nestaral, byla hodně zanedbaná a ostatní sestry se snažily péči o ni vyhnout.

Martina se jí ujala a dva týdny do její smrti o ni pilně pečovala. Než stařenka zemřela, řekla prý Martině, že se ještě vrátí na svět a za její dobrotu se jí odvděčí. Nedlouho nato se mé neteři změnil život. Roman, se kterým chodila, měl vážnou autonehodu.

Přežil ji, ale vypadalo to, že už se nikdy nepostaví na nohy. Shodou okolností se ocitl v nemocnici, kde Martina pracovala a tak ho mohla denně navštěvovat. Ani v této situaci neměla srdce ho opustit.

Hrůzná pravda o nehodě

Tím, jak byl Roman dlouho upoután na lůžko a jak mu věnovala Martina všechen volný čas, došlo ke změně jeho povahy. Pochopil, jak hloupě se předtím choval. Konečně byl schopný navázat rovnocenný a upřímný vztah. O rok později se vzali.

Teprve po čase se mi neteř svěřila s tajemnou věcí: Roman jí totiž vyprávěl o své nehodě. Na přehledném úseku silnice mu prý najednou do cesty vstoupila stará scvrklá žena. Snažil se jí vyhnout a převrátil auto na střechu. Po ženě pak prý už nebylo ani památky.

Věřím tomu, že umírající stařenka, o kterou se Martina postarala, přišla ze záhrobí a takto splnila svůj slib – a moje neteř tomu věří také!

Ludmila N., (55), Přerov