K sedmdesátinám si manžel nepřál nic jiného, než tetování. Mluvil o něm od rána do večera. Nezbylo mi nic jiného, než mu vyhovět. Nechali jsme se tetovat spolu!
Ve skříni čekalo na mého muže překvapení a ve sklepě další. Malá televize do ložnice a nová polohovací postel k tomu! Brzy měl slavit sedmdesátku a tak si trochu toho luxusu zasloužil.
V hlavě jsem spřádala plány na velkolepou oslavu, ale moji radost zkazila jedna jediná věta: „Ne, abys mi, Zdeničko, něco kupovala. Já toužím jen po jediném dárku, ale ten mi určitě nedopřeješ!“
Bláznivina
Zůstala jsem, jako by do mě udeřil blesk. Co by to mělo být za věc, kterou bych svému milovanému Járovi nedopřála? Vždyť dělám, co mu na očích vidím!“ On si ale smutně povzdechnul, jako by byl nějaký týraný chudák, či co.
„No, víš, skoro se to bojím vyslovit…“ Chtělo se mi zakřičet, ať už se konečně vymáčkne, ale ovládla jsem se. Pohladila ho po hlavě a trpělivě čekala, až se to jeho tajemství dozvím. Měla jsem pocit, že snad puknu, jak mu to dlouho trvalo.
„No víš,“ řekl znovu a pokračoval: „Já bych chtěl tetování. Na rameno. Jako má náš vnuk! Celý život jsem toužil mít nějakou ozdobu, ale nikdy na to nebyl čas ani peníze… A hlavně odvaha!“
Podlehla jsem
Zprvu jsem myslela, že si dělá legraci, ale potom mi došlo, že ne. On ten blázen stará to myslel vážně! Koukal na mě tak prosebně, že jsem nedokázala odmítnout. Za pár dní jsme se vydali do salónu společně.
Když jsme vybírali obrázek na manželovo tělo, napadlo mě, že se nechám tetovat také. Takový hezký motýlek na ramínku by mi slušel! Domů jsme odcházeli bohatší o dvě zvířata. Jára o orla a já o modráska. Na rodinné oslavě budou všichni koukat! Do starého železa ještě rozhodně nepatříme!
Zdena P. (69), Mikulov