První svatbu jsem uspěchala, zato se čtvrtou jsem si dala pořádně na čas.
Asi každá dívka sní o tom, že bude mít štěstí na pěkného a milého partnera, kterého si vezme a se kterým bude šťastná až do smrti. Splní se to ale jen málokteré a stoprocentně to vychází pouze v pohádkách.
Já jsem rovněž měla přání prožít krásnou svatbu a mít do konce života jistotu pevného vztahu. Nepovedlo se mi to. Do svatební síně jsem vstupovala dokonce čtyřikrát!
Jenom takový vtip
O kluky jsem se začala blíže zajímat už v posledním ročníku základní školy, ale první vážnější chození jsem prožila až na střední ekonomce.
Vydrželo mi to jeden rok, pak přišel další kratší vztah a konečně v posledním, maturitním ročníku vstoupil do mého života Evžen. Byl to kluk přesně podle mého gusta, chytrý, hezký a přitom bláznivý. Jedním z jeho potřeštěných nápadů bylo, abychom se vzali.
Plnoletí jsme byli a oběma nám to připadalo jako dobrý vtip. Nijak jinak jsem to taky nebrala. Krátce po maturitě jsme si zařídili malou komorní svatbu: jen já, Evžen a dva bývalí spolužáci jako svědci. Doma jsem tím rodiče šokovala.
Máma naříkala, že jsem si zkazila život. Teprve nyní se ukazovala nedomyšlenost toho kroku. Kdybychom chtěli být s Evženem spolu, neměli jsme kde bydlet – a na pronájem bychom si nevydělali. Tím spíš, že Evžen se po odvolání dostal na vysokou školu do Olomouce.
Postupně jsme omezovali náš kontakt a po roce jsme se rozvedli. Proběhlo to stejně rychle a bezproblémově jako ta svatba.
Měl tajnou milenku!
Být ve dvaceti letech rozvedená znělo trochu zvláštně. Pamatuji si, jak se na tuhle informaci zatvářil Milan, můj další osudový muž. Nakonec se s tím nějak smířil.
Na rozdíl od Evžena jsem byla do Milana opravdu hodně zamilovaná a dovedla jsem si představit, že se stane otcem mých dětí. Měl bohaté rodiče, kteří nám přenechali větší byt, poté, co se sami přestěhovali do dostavěného rodinného domku.
Brzy jsem otěhotněla a na svět přišla dcera Adéla. Po pěti letech ale přišla studená sprcha. Od jednoho známého jsem se dozvěděla, že Milan má milenku. Ukázalo se, že těch nevěr bylo víc. Skoro jsem se z toho zhroutila.
Všechno se vyhrotilo, když se svojí milenkou čekal manžel dítě. Rozvod byl pro mě jediným možným řešením. Milan se nijak nebránil. Svoji tajnou lásku si pak dokonce vzal.
Život někdy tropí hlouposti a já jsem se během téhle zamotané situace seznámila a sblížila s Adamem, bývalým partnerem Milanovy nové ženy.
Asi to bylo v genech
Adam se zanedlouho stal mým třetím manželem. Zatímco moje první svatba byla spíš z recese a druhá ze zamilovanosti, třetí byla trochu z trucu a trochu z rozumu. Kupodivu mi tohle manželství vydrželo nejdéle ze všech.
K dceři Adéle přibyl mladší bratříček Honzík. S Adamem nás spojovala spíš péče o rodinu než nějaká velká láska a přitažlivost. I tenhle vztah se ale vyčerpal, když děti vyrostly.
Adéla se vdala stejně jako já hodně mladá a já se krátce po čtyřicítce stala babičkou. Od vztahů jsem si na delší čas dala pokoj. Až před padesátkou jsem se potkala s Mirkem, jedním bývalým spolužákem, který byl také rozvedený.
Začali jsme spolu žít, ale do čtvrtého manželství jsem se nijak nehrnula. Asi to bylo nějak zakotveno v genech, ale vnučka Martina – dcera Adély – do toho „práskla“ také ještě před dvacítkou. Bylo mi šedesát jedna let, když jsem se stala prababičkou.
Přes všechny ty životní peripetie jsem se cítila pořád na svůj věk o dost mladší. Když mi Mirek navrhl, že bychom mohli po našem dlouholetém vztahu mít společné příjmení, chvíli jsem váhala, a pak jsem souhlasila. Svatbu jsme měli jen malou a skromnou.
Musela jsem se tomu v duchu smát. Kdyby mi někdo v mládí řekl, že se budu celkem čtyřikrát vdávat a poslední „ano“ řeknu už jako prababička, nevěřila bych mu!
Alena J. (67), Jihlava