Noc z 30. dubna na 1. května je nejmagičtější nocí v roce. Důvodů k jejímu slavení je mnoho a magických rituálů ještě víc. Kde se vzala všechna ta pojmenování poslední dubnové noci? Co vlastně znamenají? A jaký má vliv na kouzlení úplněk?

O Filipojakubské noci prý zlé síly dokážou vládnout ještě větší magií, než jindy. Přisuzuje se to úplňku, který v tomto období vychází. Právě za jasné noci se prý slétaly čarodějnice z celého světa.

Kdo se chtěl vyhnout setkání s ní, měl mít u sebe květ z kapradí, svěcenou křídu a ochranný amulet. Protože lidé opravdu věřili, že jim v noci před svatým Filipem a Jakubem nad hlavami poletují čarodějnice na košťatech, začali této noci říkat noc čarodějnic.

Pálení čarodějnic

Pod tímto pojmem si většina z nás představí děsivé nahánění čarodějnic ve středověku a inkviziční procesy. Kdysi dávno lidé věřili, že na vršky kopců se pouze o jediné noci z celého roku slétají čarodějnice, aby pořádaly temné magické sabaty.

Právě proto se objevila tradice zapalovat o této noci ohně, při kterých spalovali košťata a vycpané loutky pomyslných čarodějnic. Popel z těchto ohňů pak měl mít magickou moc pro úrodu na polích, stejně jako pro chovaný dobytek. Když se po něm pak kráva prošla, byla zdravá a plodná.

Divoké orgie

Noc čarodějnic je spojená se sexuálními orgiemi. Na zajištění plodnosti bylo totiž potřeba přinést dar Velké Bohyni. Ženy tak právě tuto jedinou noc v roce mohli podlehnout každému muži a doslova je tahaly do křoví, aby byly oplodněné.

Věřilo se, že děti počaté tuto noc budou silné a zdravé. V tuto noc neplatily manželské svazky a muži i ženy se chovali jako svobodní. To vedlo k divokým orgiím, které s nástupem křesťanství církev zatrhla a tento zvyk nazvala čarodějnickou praktikou. Ženy, které podléhaly chtíči, pak soudila a upalovala jako čarodějky.

Hory vydávají své poklady

Traduje se, že právě o této jediné noci se také otevírají jeskyně, ve kterých jsou ukryté tajemné poklady. Tři dny před poslední dubnovou nocí se čarodějnice vykuřovaly jalovcem a routou.

Rituál spočíval ve vykropení domu svěcenou vodou, vykouření bylinami a řinčení kovových nástrojů. Pánové pak v podvečer na cestách práskali biči a hlasitě řinčeli nádobím.

Jakmile se rozezněly kostelní zvony, zapálila se kadidla a lidé museli ještě několikrát oběhnout stavení, aby měli jistotu, že budou zlí duchové a čarodějnice zažehnáni.

Noční slet čarodějnic

Čarodějnice se před nočním sabatem, který vedl samotný ďábel, potíraly magickými mastmi, aby dokázaly na svých košťatech vzlétnout. Scházely se na horách, skalách nebo pustých místech. Sabat se konal nejčastěji o úplňku přesně o půlnoci. Na setkání se měnily v různá zvířata, například v kozla, vlka, či kočku.

Na sabatu představili ďáblovi v podobě polokozla-poločlověka poslání každé čarodějnice, dostali nové úkoly, představili novou členku a udělali s ní zasvěcující rituál. Všechny tancovaly, zpívaly, a někdy i nahé skákaly přes oheň.

Ochranné rituály

Provádělo se mnoho ochranných rituálů proti zlým silám. Domy se kropily svěcenou vodou, před vrata se zapichovaly pruty a pichlavé trní, pod drn se dávalo vejce apod. Nad plápolajícím ohněm vyhazovali mladíci košťata do výšky.

O Filipojakubské noci se musela nejvíc chránit úroda a dobytek. Čarodějnice totiž při svém přeletu na sraz očarovávaly prosté vesničany, kteří pak chodili po polích a plundrovali vše, co si před tím poctivě zaseli.

Proto se v ten den začaly pořádat ohně s rituály, aby se lidé chránili před čarodějnickými silami.