Nakonec jsem to vše nějak překonala, ale žádnému muži už nedůvěřuji. Kdo si prošel vztahem s chlapem závislým na sexu, ví, že to je otřesná zkušenost. 

Vdávala jsem se z čisté lásky, tedy z mé strany to tak bylo stoprocentně. Rodiče mě před Tondou varovali, ale já si nedala říct. Věděla jsem, že se mu ženy líbí víc, než je zdrávo, ale on mě dokázal přesvědčit, že pro něj jsem jediná pravá právě já.

Byla jsem přesvědčená, že naše láska všechny nástrahy překoná a Tonda na všechny ostatní ženské po mém boku prostě zapomene.

Podvedl mě už před svatbou

Na očích jsem měla růžové brýle a zpočátku se zdálo, že vše opravdu bude tak, jak jsem si představovala. Tonda tvrdil, že jsem jeho životní láska a že by mi snesl modré z nebe.

Ale asi už týden po sňatku mi přiznal, že těsně před naší svatbou měl krátký poměr s jinou ženou. Tvrdil mi ale, že toho lituje, byl to prý velký omyl a on vlastně ani neví, proč to udělal. Prý ho teď trápí svědomí, a proto mi to říká.

Prosil, abych mu odpustila, a sliboval, že už se něco podobného víckrát nestane. Sice mě to hodně zaskočilo, bolelo to, ale vzala jsem jeho přiznání a projevenou lítost jako důkaz jeho upřímnosti a lásky ke mně.

Sice jsem několik večerů tajně plakala, ale docela rychle jsem mu odpustila a slíbila si, že mu to nikdy nebudu vyčítat. Vždyť se mi přiznávat nemusel, jen chce, aby mezi námi nebyla lež.

Byla jsem hloupá

Nějakou dobu Tonda „sekal dobrotu“ a já si myslela, že ten jeho poměr byl jen ojedinělým šlápnutím vedle. Jak hluboce jsem se mýlila! Neuplynulo ani půl roku, když se Tonda vrátil domů po pracovním večírku celý rozparáděný.

Druhý den byl naopak zamlklý, což jsem přičítala kocovině, a pak přiznal, že měl na večírku v opilosti poměr s kolegyní. Tvrdil ale, že za to může alkohol a že ho ta kolegyně prostě svedla.

Byla jsem nejen nešťastná, ale i naštvaná, vyhodila jsem ho z ložnice a nechala ho tři dny spát na gauči. Ale přišel s velkou kyticí a prosil, ať mu odpustím, byl přece opilý a nic to pro něj neznamenalo.

Nakonec jsme se usmířili a já zanedlouho zjistila, že jsem těhotná. Těšila jsem se na miminko a malovala si, že příchod potomka Tondu určitě změní.Tonda se choval báječně a vykládal, jak se o mě i o dítě postará a jak si budeme společně žít.

Znovu mě dokázal uchlácholit, na to měl talent. Pak se narodila Věruška a já byla na vrcholu blaha.

Sice jsem nevěděla, kam dřív skočit, s malou jsem se moc nevyspala, tak jsem se na čas přestěhovala k ní do pokojíčku, aby Tondu v noci nerušil pláč a moje vstávání. V té době jsem popravdě řečeno ani neměla na nějaké manželské hrátky chuť, zato Tonda ano.

Naivní trpělivost

Za pár měsíců mi  přiznal třetí nevěru s tím, že za to mohu já, protože jsem s ním dlouho nechtěla spát a on má jako chlap své potřeby. Tenkrát jsem myslela, že bude nadobro konec.

Jenže na nějaké radikální řešení jsem neměla sílu, byla jsem na mateřské, bez vlastních prostředků, a hlavně jsem se musela starat o malou.

Několik týdnů jsem s Tondou odmítala mluvit, přece jen mi moc ublížil, ale na druhou stranu se zase o nás staral tak, že jsme finančně nestrádali.

I tehdy jsem mu ještě odpustila, stejně jako po dalším roce, kdy jsem jednou při procházce Tondu zahlédla, jak v restauraci vášnivě líbá cizí ženu. Byla z toho scéna, ale nechtěla jsem, aby malá přišla o otce, tak jsme to zase nějak slepila.

Pořád jsem si myslela, že se to zlomí a přijdou lepší zítřky. Ty se samozřejmě nekonaly. Jednou jsem doma v ložnici objevila cizí dámské kalhotky. Uhodila jsem na Tondu, a on musel s pravdou ven.

Strašně mě ranilo, že si nějakou cizí ženskou přivedl k nám domů, zatímco já byla s Věrkou na týden u kamarádky na chatě. Sbalila jsem si pár věcí a ještě ten den jsem odešla ke kamarádce.

Tonda mi volal, prosil a sliboval, že už to bylo opravdu naposled, prý si konečně uvědomil, co ve mně má za poklad… A já se nakonec znovu nechala přemluvit a dala mu poslední šanci.

Tonda se nejspíš zalekl, že nás ztratí, nějakou dobu se zdálo, že se opravdu polepšil.

Po dalším roce jsem byla s malou na návštěvě u našich, a když jsem se vrátila, našla jsem doma rozházenou postel, neumyté skleničky od vína a na jedné z nich zřetelný otisk rtěnky.

Tonda nejdřív zkoušel zapírat, prý jen nestačil uklidit, ale když jsem mu ukázala skleničku se rtěnkou, přiznal, že má další poměr, prý ale jen krátkodobý a právě ho chtěl ukončit.

Můj pohár nekonečné trpělivosti však právě přetekl, a i přes veškeré jeho prosby a sliby jsem se i s dcerou odstěhovala k rodičům a podala žádost o rozvod. Bylo to pro mě těžké, hlavně kvůli Věrušce, která situaci ještě moc nechápala.

Zpočátku se sice na tátu pořád ptala, ale nějak jsem jí vysvětlila, že tatínek musel zůstat ve městě kvůli práci a že si pro ni bude jednou za dva týdny jezdit.

Dcera prohlédla

Nějaký čas to i fungovalo. Našla jsem si práci a dala se trochu do kupy. Jen mě trápilo, že Věrka, jak rostla, mi postupně víc a víc vyčítala, že jsem nechala tatínka samotného. Musel jí napovídat hrozné lži, ale nevěděla jsem, co s tím.

Když bylo Věrce čtrnáct, vrátila se z víkendu s otcem a prohlásila, že už k němu jezdit nebude – prý u něj bydlí pokaždé nějaká cizí paní a jí se to nelíbí. Konečně prý pochopila, proč jsem se s ním rozvedla. Hrozně se mi ulevilo.

Je to už hodně let, ale s Věrkou jsme to nakonec zvládly samy. Zkušenost s Tondou ve mně ale zanechala velkou nedůvěru k mužům, nový vztah jsem už navázat nedokázala.

Běta (58 let), Nový Bydžov