Stereotypy vnímáte negativně ve chvíli, kdy toužíte po změnách.

Začínáte si uvědomovat nechtěné stereotypy, jako je každodenní plnění pracovních nebo studijních úkolů, péče o domácnost, stejné trávení volného času.

To vyvolává dojem nalinkovaného života, což může vést k frustraci, pocitu prázdnosti a nechuti k jakékoli činnosti. Následují pocity nudy, nespokojenosti a potřeba něco změnit. Rutina ovlivňuje také vaše partnerské vztahy.

Tyto obavy přepadají lidi především v první půlce života. A lze proti nim účinně bojovat. Jak?

Ne stejně, ale jinak

Hlavní je uvědomit si, co nám dělá dobře, a naopak, co nám v životě překáží.

V každodenních stereotypech to můžete vědomě řešit tak, že se snažíte občas dělat věci jinak, než jsme zvyklí, ve vztahu přinášet příjemná překvapení, jít jinudy do práce, vyzkoušet jinou barvu v oblékání, než na kterou jste zvyklí.

V druhé polovině života však lidé většinou preferují větší pocit jistoty a velké změny je děsí. Stereotypy náhle přestávají tolik vadit. Proč?

Co známe, neděsí

Stereotypy jsou opakující se vzorce chování, myšlení a jednání. Již od narození jsou děti vedeny k dodržování postupů před usínáním, včetně pravidelného času na usnutí. Dítě přesně ví, co a kdy jej čeká.

Má svůj ‚jízdní řád‘,“ který vás neopouští ani v dospělosti. Jedná se o tzv. nevědomé stereotypy, které přináší klid a řád. Tento proces je naprosto automatizovaný, šetří čas a zjednodušuje život.

Ještě kladnější roli mají tzv. chtěné stereotypy, které si plně uvědomujete a na jejichž konání se vyloženě těšíte. Přináší totiž pocity klidu, jistoty, bezpečí – protože se děje to, co znáte, co vás nezaskočí.

Lidé, kteří nemají v lásce změny, mají chtěné stereotypy rádi.