Máme pro vás skvělý návod, jak jednoduše zastavit rozbouřený gejzír emocí. Stačí jen místo touhy po vítězství přiznat, že vás ten druhý ranil.   Váš partner vás dokonale zná, ví o vašich silných, i slabých stránkách.

Oba víte, co má ten druhý rád, i to, kde má Achillovu patu. Ve chvíli, kdy váš protějšek zaútočí na vaše nejcitlivější místo, cítíte se zrazeně a bolí vás to. Máte chuť vrátit mu úder, a na oplátku píchnout do jeho slabého místa.

Osobní pýcha a hrdost vám nedovolí přiznat, jak moc vás ranil, a začnete se chovat stejně jako on.

Ale jde to i jinak!

Ukázat zranitelnost není ostuda! Jak chlapa odzbrojíte? Zkuste se zastavit a potlačte v sobě touhu oplatit úder. Nekřičte a nenadávejte. „Jen mu v klidu řekněte jednu kouzelnou větu: „Au, tohle mě vážně bolelo“.

Dáte mu tak najevo, že to přehnal, že vás opravdu ranil a že odmítáte v téhle bolestivé hádce tímto stylem pokračovat. Váš protějšek si uvědomí, co řekl nebo udělal, zklidní se a nebude mít dál potřebu vám ubližovat. Vytvoříte tak atmosféru pro lepší diskuzi, která povede ke kompromisu a řešení.

Zlost je převlečený smutek

Vztekem se bráníte nepříjemným pocitům, jako je strach či smutek. Zlost vám brání uvědomit si, co vás rozesmutňuje nebo čeho se bojíte. Je potřeba zastavit se a zjistit, co vás tak naštvalo, a až pak reagovat. Slova vyřčená v afektu mohou napáchat hodně škody.

Když kňouráte, pláčete, škemráte, děláte ze sebe oběť. Možná partnera přimějete k nějaké změně, ale ne proto, že by chtěl, ale protože k tomu byl donucen. A to nikdy nemůže vydržet dlouhodobě.