V životě nás mohou potkat záhady, které se nedají objasnit, i když jsme je skutečně viděli.

Tenhle příběh se stal už před deseti lety, ale dodnes nás šokuje a nedokážeme si ho vysvětlit. Když jsme ho komukoliv vyprávěli, nevěřil nám. Možná se mezi čtenáři vašeho týdeníku najde někdo, komu se přihodilo něco podobného a ví, co za tím vším bylo.

Už jsme se chtěli vrátit domů

Jednoho podzimního odpoledne jsme se s Radkem, mým manželem vydali na obvyklou procházku s naším psem Rexem. Rex byl sedmiletý německý ovčák, hodný a poslušný na slovo. Bydleli jsme na kraji vesnice a kolem byly louky a lesy.

Nebáli jsme se Rexe pustit, aby volně pobíhal, zatímco my jsme chodili po polních cestách. Věděli jsme, že by nikomu neublížil. Většinou jsme ale stejně ani žádné lidi nepotkali. Toho dne bylo pošmourno a na nebi visely těžké šedé mraky.

Vypadalo to, že se každou chvíli dá do deště. Manžel házel Rexovi klacek a pes ho ochotně aportoval. Už jsme se skoro chystali domů. Radek se rozhodl, že ještě jednou pošle Rexe pro klacek.

Tentokrát ho hodil dost daleko, skoro doprostřed louky, kolem které jsme procházeli.

Stalo se to v jediném okamžiku

Rex se za klackem rozběhl a my jsme ho sledovali. Najednou, ve zlomku vteřiny, pes zmizel. Prostě tam nebyl. Podívali jsme se s Radkem na sebe. Naší první myšlenkou bylo, že asi spadl do nějaké díry. Rychle jsme kráčeli směrem ke klacku, který ležel na zemi.

Kolem dokola ale nikde žádná díra nebyla. Zpanikařili jsme. Volali jsme Rexe, prochodili jsme každý metr té louky. Nic. Byli jsme tam až do setmění a naše zoufalství dostoupilo vrcholu. Našeho milovaného psal jsme ale už nikdy neviděli.

Syn, který pak přijel na návštěvu, si myslel, že se pes jen zaběhl a my si toho nevšimli. Oba s manželem ale víme, jak to bylo. V jedné chvíli Rex na té louce byl – a potom už ne. Po letech už jsme ho oplakali, ale s tou záhadou si pořád nevíme rady!

Dana B.(49), Vysočina