Tu podivnou žábu jsem si přivezla z dovolené. Nevím, čím mě ta ošklivá soška uchvátila. Vedla mě snad intuice, že ochrání mé dítě?

Starý Egypt jsem měla v lásce vždycky, nikdy jsem ale tuto zemi nenavštívila.Až před dvěma roky, když jsme s manželem oslavili padesátku, jsme se rozhodli, že si uděláme k půlstoletí radost. Zasloužíme si pěknou dovolenou v nějakém exotickém ráji.

Protože ale nejsme žádní boháči, zvítězila země, kde za málo peněz najde našinec hodně muziky.Egypt! Moc jsem se těšila a manžel také.

Jako třešničku na dortu jsme si dopřáli výlet do Údolí králů, a tam se podívali také do alabastrové dílny a prošli se po trzích. Říkala jsem si, že koupím sošku nějaké kočky nebo Nefertity na papyru.To, co jsem si ale pořídila, udivilo manžela a vlastně i mě.

Koupila jsem sošku velké tlusté žáby! Smáli se mi To dělali všichni, kdo sošku uviděli. Všichni kroutili nevěřícně hlavou. Já si ale v tu chvíli, kdy jsem ji uviděla, neuměla pomoct.Prostě jsem ji musela mít. Nejvíce se smál žábě můj syn.

Říkal, že něco tak příšerného v životě neviděl a že od té doby už nebude spát u nás v obýváku, kde na sekretáři kralovala. Já ji ale pečlivě každý den oprašovala a leštila.Měsíc po našem návratu se stala hrozná věc.

Syn se snachou a malým Vašíkem havarovali v autě. Vnukovi se jako zázrakem nic nestalo, ale snacha i syn na tom byli špatně. Absolvovali několik operací. Každý den jsem se za ně modlila a společně s manželem se starali o Vašíka.

Žába je děsila

Nebesa naše modlitby vyslyšela, Vašíkovy rodiče se probojovali z nejhoršího. Co ale bylo zvláštní – oba měli v umělém spánku stejný sen. Kralovala v něm moje žába.

Byla obrovská a stála u jejich nemocničního lůžka.Když se prý toužili vznést a letět, ona zakoulela očima a celá se nafoukla. V hrůze se zase vrátili do svého těla. Tak se to stalo několikrát, žába byla vytrvalá, nespustila z nich ani na chvíli oči. Oba se smáli, že teď aspoň vidím, jak je ta moje soška děsivá.

Usídlila se jim na mozku jako žába na prameni. Čas běžel, snacha i syn se vrátili domů a všechno bylo zase jako dřív. Uběhl rok a Vašík byl u nás na prázdninách. Je to chytrý a zvídavý kluk. Rád si čte a také na internetu si hledá zajímavosti z historie a o zvířatech.

Byla posvátná?

Vařila jsem právě borůvkové knedlíky, když spustil Vašík poplach. „Babičko, pojď se na něco podívat! Rychle!“ Když jsem doběhla k vnukovi, ukazoval mi na obrazovce jakousi kresbu žáby a pod ní text.„Přečti si to!

To tvoje žába zachránila maminku s tatínkem!“ Až mně mrazilo v zádech, když jsem četla, že žába byla ve starém Egyptě posvátná, bránila duším odejít do záhrobí.

Když někdo bojoval se smrtí, stavěli jeho blízcí kolem jeho lůžka sochy žab, podobné té mojí, aby bránily duši odejít.To proto jsem byla tou soškou tak posedlá a musela ji mít? Cítila jsem snad šestým smyslem, že budou moji blízcí v ohrožení života?

Od té doby žábu leštím s velkou láskou a v sekretáři povýšila na místo, hodné posvátného amuletu.

Alžběta (53), Rakovnicko .