Stále jsem manželovi domlouvala, aby si našel nějakého koníčka. Jeho novou zálibou se ale nestala zahrádka nebo chov slepic. Propadl hazardu a v kartách prohrál všechny naše úspory!

Vztah, prověřený několika desítkami společně prožitých let, bývá zvláštní. Ze dvou rozdílných lidí se stane jakoby jeden člověk. Společné myšlenky i neduhy. I s námi to tak bylo.

Měli jsme s manželem stejné názory i zvyky a často jsme ve stejnou chvíli vyřkli stejná slova.

Někdy mi to šlo na nervy. Pomyslela jsem si, že bychom mohli jet někam na výlet a manžel mi hned vzápětí navrhnul, že někam pojedeme. To je pak těžké bojovat s nudou a stereotypem!

Pořád jsem manželovi něco vnucovala

Pro nějaký mladý a zamilovaný pár by toto sdílení mělo svoji krásu, ale pro mě bylo spíš dalším hřebíkem do rakve našeho vzájemného soužití. „Měl by sis najít Matouši nějakého koníčka.

Třeba bys mohl trochu zkultivovat zahradu, je tak zanedbaná! Nebo vyrob kurník a budeme chovat slepičky!“ nabízela jsem mu, ale on jen nesouhlasně kroutil hlavou. Prý je spokojený a nic dalšího nehledá! Jenže, já ano a nemínila jsem mu dát pokoj.

Prostě mě nebavilo mít ho pořád za zády! Jednou jsem potkala bývalou sousedku a vzpomněla jsem si, jak si naši chlapi před lety rozuměli. Vysvětlila jsem jí, o co mi jde a ona hned nadšeně souhlasila. Prý ten její na mého Matouše dodnes vzpomíná!

Sjednali jsme chlapům schůzku v hospodě na půl cesty od našich bydlišť a já netrpělivě čekala, co z toho setkání vzejde.

Zalíbilo se mu v hospodě

Netušila jsem, že jsem právě učinila největší chybu svého života! „Tak co, jak ses bavil?“ ptala jsem se manžela, když přišel v lehce podroušeném stavu z hospody. On jen tajemně pokrčil rameny a odebral se na kutě.

Hned ráno mi hlásil, že se s kamarádem Pepíkem sejde zase. „A to jsme si to včera nestačili všechno říct?“ ptala jsem se trochu ironicky, protože jsem byla ráda, že si konečně našel ten můj ufrflaný Matouš nějakou zábavu.

Odpověď mě ale moc nenadchla: „ My se skoro nebavili. Hráli jsme karty! Hrozně mě to chytlo!“ Ani sama nevím, proč se mě zmocnil takový zvláštní pocit nebezpečí. Jako bych už v tomto okamžiku tušila, že se stane něco ošklivého.

Něco, co ovlivní už navždy náš do teď poklidný a nudný život. Uběhlo několik týdnů a můj Matouš se mi začal měnit před očima.

Začali jsme se hádat čím dál častěji

Už nebyl tak smířlivý ani empatický. Vlastně se mě úplně přestal všímat. Jako by byl duchem úplně jinde! Že by měl nějakou ženskou, jsem ho nepodezírala. Spíš mě napadlo, zda na něho nemá špatný vliv Pepa, jeho nový kamarád.

Co když si od něho půjčuje peníze nebo ho láká k nějakým nepravostem? No, byla jsem blízko, ale to, co jsem měla přímo před očima, jsem neviděla. „Potřebuji peníze, kde máme vkladní knížku?“ zeptal se tak nějak naštvaně, nebo spíš bojovně, Matouš.

Ani se nesnažil vysvětlit, k čemu naše společné úspory potřebuje. Pohádali jsme se, ale nebylo to nic platné. Vkladní knížku jsem mu vydala a čekala, kolik z ní vybere. Vybral všechno a ani se nenamáhal ji zachovat. Úspory i s knížkou byly prostě pryč.

Přiznání mi vyrazilo dech

Jednou, když jsme se opět hodně pohádali kvůli penězům, se mi nečekaně přiznal. Byla skoro půlnoc, když jsem se konečně dozvěděla důvod Matoušova chování. Dlužil svému kamarádovi Pepovi skoro sto tisíc! Myslela jsem, že jsem se přeslechla! Zeptala jsme se tedy znovu.

To přece nemohla být pravda. Možná je to jen nějaký krutý žert. Nebo zkouška mojí tolerance!“ myslela jsme si, ale nebylo tomu tak. „Ne, je to pravda. Když mu ten dluh nevrátím, dá mě k soudu!“ povzdychnul si ztěžka manžel a skoro se rozbrečel.

S Pepou totiž hrál karty o peníze. A prohrával! Mlčky jsem vyndala z nočního stolku vkladní knížku a beze slova mu ji podala. „Víš, že to jsou naše jediné úspory? Co si počneme, až se nám rozbije pračka nebo lednička?

Nebo až budeme potřebovat nové zuby?“ ptala jsem se zoufale, ale Matouš jen schoval hlavu do dlaní. Jako se mi nechtěl podívat do očí!

Musíme střádat korunku ke korunce

Ani jsem se mu nedivila. V noci jsem nemohla usnout a stále o tom všem přemýšlela. Napadlo mě, že Pepova žena musela vědět, co její manžel provádí. Možná jsme jí sedla na lep a nahnala svého manžela do pasti! Bohužel, Matouš podepsal směnky a dluh zaplatit musel.

Zůstali jsme bez peněz, bez jediné koruny na zadní kolečka. Tentokrát mě manžel beze slova poslechnul. Vyrobil několik kurníků a také králíkáren. Prodáváme vajíčka a další produkty z naší zahrádky a peníze spoříme!

Vendula T. (71), severní Čechy