Nikdy jsem nevěřila na posmrtné životy ani duchy. Pak jsem si ale koupila ojeté auto a začaly se dít nevysvětlitelné věci…

Stalo se to před sedmi lety, když jsem se rozvedla s Karlem. Jak už to tak při rozvodech bývá, i u nás došlo k dělení majetku půl na půl. Naštěstí jsme se ale rozcházeli v dobrém, takže jsme se i celkem bez problémů dohodli na tom, kdo si co nechá.

Manžel dostal malou chaloupku v Orlických horách a naše rodinné auto, já získala městský byt.

Potřebovala jsem auto

Celý svůj život jsem byla zvyklá řídit, takže mi pochopitelně po pár týdnech začalo denní dojíždění do práce městskou hromadnou dopravou lézt na nervy. Začala jsem se proto poohlížet po nějaké zachovalé ojetině za slušné peníze.

Nepotřebovala jsem nic velkého, stačilo mi malé auto, kterým dojedu do práce a do kterého poskládám nákup.

Zaujal mě inzerát

Po asi týdnu, kdy jsem den co den pročítala desítky různých inzerátů, jsem konečně narazila na auto, které se mi velice líbilo. Jednalo se o starší malý model Toyoty.

Byl asi tři roky starý, najeto měl pouhých padesát tisíc kilometrů a měl moc pěknou modrou metalízu.

Navíc paní, která auto prodávala, bydlela ve vedlejší vesnici. Neváhala jsem ani minutu. Zvedla jsem telefon, zavolala na uvedené číslo a domluvila si prohlídku.

Výhodná koupě

Auto jsem si prohlídla, mělo jen pár škrábanců na zadním nárazníku, které nebyly na první pohled vůbec patrné, podívala jsem se pod kapotu – motor byl velice zachovalý, a nakonec jsem se projela.

Nebylo nic, co bych mu vytkla. Jen mě zarazila ta nízká cena, za jakou ho paní nabízela. Vysvětlila mi, že je po zesnulém muži, ona sama prý řidičák nemá, a tak ho chce rychle prodat, protože jí jejího muže nebožtíka připomíná.

Podepsaly jsme kupní smlouvu a já jsem autem odjela domů.

Volantem nešlo točit

Zhruba týden jsem jezdila autem bez jakýchkoli potíží. A pak došlo k té zvláštní příhodě… Byl pátek 27. srpna. Přišla jsem z práce domů a rozhodla jsem se, že si zajedu na víkendový nákup do supermarketu.

Všechno probíhalo normálně, dokud jsem nepřijela na křižovatku. Dala jsem levý blikr a čekala na zelenou. Když naskočila, rozjela jsem se. Otočila jsem volantem doleva, ale nic se nedělo. Auto prosvištělo rovně přes křižovatku.

Ještě štěstí, že tam v tu chvíli žádné jiné auto nejelo.

Nic nefungovalo

Myslela jsem, že se zablokoval volant, jenže ono nefungovalo vůbec nic. Brzda, pedál, ruční brzda… Auto jelo samo dál. Rychlostí 50 km/hod se řítilo obcí a já byla naprosto bezradná a bezbranná.

Už jsem se smiřovala s tím, že se jedná o poslední okamžiky mého života, když vtom auto zabočilo doprava ke hřbitovu a zastavilo. Okamžitě jsem z něj vyskočila a téměř vrazila do paní, co šla kolem. Byla to ta žena, co mi auto prodala.

Řekla jsem jí, co se zrovna stalo a ona mi prozradila, že je to ten den zrovna rok, co její manžel zemřel. Že by to jeho milované auto vědělo a chtělo svého majitele navštívit…?

Bára T. (58), střední Čechy