Lidé si občas myslí, že se dá rychle a bezpracně zbohatnout. Většinou na to doplatí.  

Více než dvacet let jsem prožila v klidném a spokojeném manželském vztahu. Emila jsem si brala na tehdejší dobu celkem pozdě, až když mi bylo pětadvacet. Měl za sebou už jedno nepodařené bezdětné manželství, což mi ale vůbec nevadilo.

Našla jsem u něho jistotu a citovou oporu a věděla jsem, že Emil je mužem, který mě dokáže podržet i v těžkých životních situacích. Po mnoha letech manželství mě ale bohužel právě do jedné takové situace sám dostal.

Byl doma stále méně

Měli jsme jednoho syna, o druhé dítě jsem přišla na začátku těhotenství a pak už jsem další mít nemohla. Poté, co syn odjel do Prahy studovat, soustředili jsme se s Emilem na sebe, ale měli jsme oba i více času na vlastní koníčky nebo zájmy.

Já jsem navštěvovala kamarádky a jezdila jsem na výlety s turistickým oddílem. Emil chodil na fotbal nebo na ryby, do hospody zašel jen málokdy.

Pak ale nastalo období, kdy se v restauračních zařízeních objevoval čím dál častěji, až mi to začalo být podezřelé i nepříjemné. Jen tak mezi řečí mi Emil řekl, že si našel nové známé a že se nám možná brzy změní život. Nechápala jsem, jak to myslí.

Tehdy mě nenapadlo, že se to opravdu vyplní, ovšem úplně jiným způsobem, než si Emil představoval. Manžel byl doma stále méně, až mi to začalo dost vadit. Trochu jsme se kvůli tomu i pohádali. Na usmířenou pro nás dva koupil čtyřdenní pobyt v lázních.

Jednalo se o celkem nákladnou záležitost a luxusní hotel. Chtěla jsem vědět, kde na to Emil vzal a jestli nebral z našich úspor, ale přesvědčil mě, že na ty ani nesáhl.

Nechtěl mi nic říct

V dalších měsících začal Emil nakupovat stále více věcí. Starou televizi jsme vyměnili za novou, do domácnosti přibyla myčka a sušička na prádlo. Začala jsem se bát, co se to děje a čím dál častěji jsem se manžela ptala, kde na to bere peníze.

Odpovídal, že je to složité vysvětlovat, ale prý se zapojil do nějakého finančního podnikání, které začalo vynášet. Chtěla jsem znát více informací, jenže každý rozhovor na toto téma Emil nějak odbyl.

Neustále jsem mu opakovala, že bych raději dala přednost tomu, kdyby byl častěji doma před hromaděním dalších věcí. Stále se tvářil optimisticky a bohorovně a opakoval, že si musíme užít života, když se mu takhle daří.

Vrcholem všeho pak byla zimní exotická dovolená. Jediné, čím jsem sama sebe uklidňovala, bylo to, že všechny tyto náklady opravdu nešly z našich úspor nebo peněz na běžný provoz domácnosti.

Hodila jsem tedy starosti za hlavu a tu dovolenou jsem si s Emilem užila. Den poté, co jsme se vrátili domů, u nás zazvonili policejní vyšetřovatelé.

Sny o klidném stáří jsou pryč

Musím přiznat, že jsem celou tu dobu něco takového podvědomě čekala, ale bála jsem se na to jen pomyslet. Teprve nyní se ukázalo, proč a s kým Emil trávil čas mimo domov. Chytil se v hospodě špatných kamarádů a ti ho zatáhli do finančních podvodů.

Vydělávali peníze na hlouposti druhých. Bylo ale jen otázkou času, kdy se na to přijde. Trvalo to kupodivu celkem dlouho, což všechno zkomplikovalo, protože tím větší vznikla finanční škoda.

Manžela sice nevzali do vazby jako dva z těch jeho kamarádíčků, ale stejně byl náš život už poznamenaný a zničený. Soud se konal za několik měsíců a Emil dostal tři roky nepodmíněně.

Styděla jsem se za něho před lidmi i před synem a v duchu jsem si nadávala, že jsem neměla sílu manžela na jeho cestě na společenské dno zadržet.

Tu společně prožitou dobu a rodinné štěstí jsem samozřejmě nemohla jen tak hodit za hlavu, takže jsem se nehodlala rozvádět a na Emila jsem počkala, než ho po polovině trestu pustili domů na podmínku.

Dnes jsme na tom dost špatně, Emil splácí podle rozsudku část vzniklé škody. Manželovi jsem sice dokázala odpustit, ale sny o spokojeném a klidném stáří asi vzaly navždy za své.

Monika Š. (52), Opava