Zatímco zdravý organismus se s poklesem cukru v krvi dokáže vyrovnat sám, u diabetiků je to jinak.

Hypoglykemie pro ně znamená nejen aktuální ohrožení, kdy kvůli ztrátě kontroly nad sebou samým přímo hrozí pád, nehoda či neschopnost se zorientovat. Pokud tyto stavy přicházejí opakovaně a dlouhodobě a nejsou řešeny, přinášejí navíc zvýšené riziko srdečně-cévních onemocnění i poškození mozkových funkcí od mírných změn chování přes poruchy osobnosti až k poškození mozku.

Nejde o opilost

Hypoglykemie udeří znenadání a provázejí ji příznaky, které mohou být u každého velmi různorodé, například zvýšené pocení, třes, křeče, bolesti hlavy, poruchy vidění nebo jemných pohybů až bezvědomí. Mohou být i psychické, jako nesoustředěnost, snížení psychické výkonnosti, zmatenost až agresivita.

Věci neznalému pozorovateli mohou tyto projevy připomínat opilost. Hypoglykemii zažívají především diabetici 1. typu, ale i 2. typu, kteří jsou léčeni léky nebo kombinací léků s inzulinem, i když jsou u nich méně časté.

Diabetici dávají hypoglykemii často za vinu sami sobě a svým chybám v léčebném a stravovacím režimu, a z obavy, že je za to lékař zkritizuje, mu o nich raději neřeknou.

  Lékař i učitel

To je ale chyba. Fakt je, že hypoglykemiím se pacienti zejména ti léčení inzulinem, skutečně nevyhnou, a právě lékař je naučí s výkyvy hladiny cukru pracovat co nejlépe a předejít tak komplikacím.

.