Dlouhá léta můžeme prožívat klidný vztah a věřit, že partner zůstane stejný už napořád. S nečekanou proměnu si pak najednou nevíme rady.
To, že se muži kolem padesáti let života mění, jsem věděla jak z různých článků, tak i ze zkušeností svých kolegyň nebo kamarádek. Ovšem když se toto období dostavilo u mého muže, byla jsem nepříjemně překvapená.
Vynadal mi kvůli hlouposti
Čekala jsem, že se Aleš, jak to u padesátníků bývá, začne ohlížet po mladších a já o něho budu muset alespoň trochu po těch společných létech zase bojovat. Stále jsem ho měla ráda a vážila jsem si ho.
Zejména v prvních deseti letech našeho manželství jsme prožili spoustu krásných věcí a náš vztah se podobal spíš důvěrnému kamarádství. Dokázali jsme si vyjít vstříc, odpouštět si chyby nebo drobné životní přešlapy.
Pokud jsme se pohádali, uměli jsme se rychle usmířit. Později už to všechno nebylo tak otevřené a důvěrné, ale to základní porozumění jsme si dál mezi sebou uchovávali. Aleš se začal měnit nenápadně.
Najednou mu záleželo na věcech, které předtím odbýval mávnutím ruky. Nikdy předtím jsme se například nepohádali kvůli takové hlouposti, kde mám nakupovat.
Přinesla jsem zeleninu ze supermarketu, který jsme měli nejblíž a Aleš z toho měl málem hysterický záchvat. Tvrdil, že nejlepší zeleninu mají v úplně jiném obchodě. Vůbec jsem ho nepoznávala. Tehdy jsem si myslela, že měl třeba jen špatný den. Ta změna ale byla bohužel trvalá.
Hádka na španělské pláži
Také naše dospělé děti si všimly, že z Aleše se stává věčně nabručený mrzout, který není s ničím spokojený. Dcera mi poradila, abych našla nějakou hezkou dovolenou pro dva – odpočineme si a prý se tak vrátí do našeho vztahu energie.
Řekla jsem si, že je to dobrý nápad a postavila pak Aleše před hotovou věc. Nejprve se cítil dotčen, že jsem takovou věc naplánovala bez něho. Uklidnilo ho až zjištění, že jsem týdenní pobyt u moře ve Španělsku pořídila za velmi výhodnou cenu.
Účel dovolené byl pro mě jasný: snažit se znovu udělat ze svého manžela toho klidného a nekonfliktního parťáka, jakým byl ještě před nedávnou dobou. A pokud má snad nějaké problémy, o kterých já nevím, snad se mi s nimi u Středozemního moře svěří.
První polovina dovolené byla pohodová a zdálo se, jako bychom se oba vrátili v čase o pár let zpátky. Pak jsme se ale na jedné procházce po pláži šíleně pohádali. Další den jsme spolu nemluvili. Znovu jsme začali komunikovat, ale už to nebylo ono.
Zbylé dny dovolené jsem spíš protrpěla v nejistotě. Po návratu domů mi bylo jasné, že máme opravdu vážný problém.
Zeptala jsem se ho na rozvod
Rozhodla jsem se za své manželství bojovat. Nejprve jsem zašla za psychologem. Neřekl mi nic, co bych vlastně nevěděla. Poradil mi jen zvýšenou snahu o komunikaci. Ideální by prý bylo, abychom zašli s Alešem oba do manželské poradny.
Bylo mi jasné, že on by něco takového odmítl. Nějaký čas jsem sbírala odvahu k tomu, abych Aleše vyzvala k otevřenému rozhovoru o naší budoucnosti. Bránil se, že prý nechce nic řešit. Potom souhlasil.
Pokud jsem počítala s tím, že se upřímností něco spraví, opak byl pravdou. Aleš mi ve zdrcujícím proslovu vyčetl snad úplně všechny prohřešky, které mu na mě kdy vadily. Sám nechtěl o svých chybách nic slyšet.
Potlačila jsem slzy a zeptala se na rovinu, jestli se chce rozvést. Asi bych se vyrovnala s jakoukoliv jasnou odpovědí, Aleš ale prohlásil, že je mu to jedno. Jeho chování jsem vydržela ještě rok.
Pak jsem podala žádost o rozvod s tajnou jiskřičkou naděje, že ho tento můj krok třeba ještě probudí. Neprobudil. Dnes jsme v rozvodovém řízení a vím, že mě čeká i nepříjemný boj o majetek. Opravdu nechápu, proč se můj muž takhle změnil.
Sama si žádnou vinu neuvědomuji. Asi se s tím i s pomocí dětí nějak vyrovnám, ale zůstane mi už navždycky hluboká rána v srdci.
Martina D. (50), Jihlava