Najít si hodného přítele nebylo v mém věku vůbec lehké. O to větší jsem měla radost, když mě požádal o ruku. K svatbě ale nedošlo, protože utekl sotva pár hodin před obřadem.
Být na všechno sama jsem absolutně nezvládala. Moje kamarádky si uměly spravit topení i kapající kohoutky u vodovodu.
Jedna to dokonce uměla i s počítačem, ale já ne. Byla jsem bezmocná, a když mě začala zlobit televize, řekla jsem si dost.
Musím si prostě najít chlapa, na kterého se budu moct spolehnout. Který mi všechno spraví, a když ne, sežene někoho, kdo to bude umět. Můj veškerý volný čas zabralo hledání nějakého schopného muže.
Opravář byl marný
Nehledala jsem krasavce ani boháče. Jen obyčejného parťáka do nepohody! Nakonec se mi to díky náhodě povedlo. Rozbila se mi totiž pračka, skoro nová. Musela jsem volat do servisu a oni poslali takového mladíčka bezradného.
Stál na prahu a klepal se jako ratlík. Skoro by mi ho bylo líto, kdybych neměla vztek. „A vy vážně něco umíte?“ zeptala jsem se ho hned na prahu a on rozpačitě kývnul. Pozvala jsem ho dál, ale nebylo to nic platné.
Na moji pračku koukal, jako by byla jedovatá a měla mu dát žihadlo. Chvíli se v ní vrtal a potom jen vkleče vyplňoval nějaké papíry. „Pojďte si dát kafe a vyplňte si to u stolu,“ nabídla jsem mu a on s díky přijal.
Potom mi navrhnul, že zavolá svému otci, který umí spravit úplně všechno. „Víte, já to umím s ledničkami, ale pračky mi nejdou,“ špitnul.
Na žádost o ruku jsem kývla
Vytáhnul mobil a za chvíli už zvonil jeho táta na dveře. Byl to chlap jako hora a mě se hned na první pohled zalíbil. Pračku opravil během chvilky a nabídnul se, že mi přijde spravit vše, co potřebuji.
„Já bych potřebovala spravit celý svůj život!“ odpověděla jsem mu trochu drze, ale jemu se ta moje odpověď zjevně zalíbila. Začali jsme se vídat čím dál častěji. Byl rozvedený, ale s dospělými dětmi měl moc hezký vztah, což se mi líbilo.
Zamilovala jsem se. Toužila jsem po společném životě, ale netroufla jsem si na svého Leoše nějak tlačit. Jednou přinesl velký pugét tulipánů, kleknul si, až mu zapraštělo v koleni a požádal mě o ruku. „Vezmeš si mě? Teď hned, co nejdřív?“ zeptal se a z kapsy vyndal krabičku s prstýnkem.
Připadala jsem si jako v nějakém romantickém filmu. Bohužel jsem na sobě měla jen domácí triko a kraťasy… Samozřejmě jsem řekla ano!
V noci jsem dostala kopačky
Byla jsem štěstím úplně bez sebe a začala plánovat svatbu. Moc hostů jsem zvát nechtěla, ani nebylo koho. Dceru s přítelem, kamarádky a nějaké kolegyně z práce. Ale Leoš měl seznam asi padesáti hostů.
Prý se svatba musí pořádně oslavit! Po obřadu jsme měli odjet na dovolenou. Zaplatili jsme si malý hotýlek s bazénem a vířivkou. Moc jsem se těšila. Představovala jsem si, jak se mi bude na prstě blýskat nový prstýnek.
Jak budu vdaná paní! Nakoupila jsem si úplně všechno nové, včetně plavek a noční košile. Svatební šaty mě stály celé jmění. Nebylo lehké vybrat vhodné k mému věku. Na nějakou šněrovačku a holé ruce jsem musela už zapomenout.
Konečně se přiblížil den D. Pozdě v noci jsem si chystala kabelku s doklady, aby k obřadu nic nechybělo, když jsem koutkem oka zahlédla něco bílého u dveří. Pode dveřmi někdo podstrčil do předsíně obálku!
„Co to může být, teď v noci?“ ptala jsem se sama sebe a hned si odpověděla, že asi nějaké blahopřání k sňatku…
Uspořádala jsem svatbu bez ženicha
Zvědavě jsem obálku otevřela a nevěřícně četla: „Promiň, omlouvám se. Rozmyslel jsem si to. Leoš.“ Skoro jsem omdlela. Ke svému údivu jsem vůbec nepřemýšlela, proč si to Leoš rozmyslel.
Měla jsem starost o všechny hosty, objednanou hostinu a obřad! Teprve k ránu mi to všechno došlo. „Už ho neuvidím! Čím jsem se provinila?! Proč to udělal?!“ Opakovala jsem si stále dokola a brečela jako želva.
Telefon nebral, tak jsem zavolala tomu jeho nesmělému synovi. Omlouval se za otce a vysvětloval, že tohle už udělal několikrát! Moji lítost vystřídal vztek. Hostinu jsem uspořádala i bez obřadu. Všichni jsme se dobře najedli na účet chybějícího ženicha.
A na tu dovolenou jsem také odjela. Seznámila jsem se tam s takovým sympaťákem, tak uvidím, co bude dál!
Zdena K. (58), Brno
