V době, kdy jsem propadala největšímu zoufalství, jsem během jízdy vlakem narazila na zvláštního muže, který mi svým proroctvím dodal klid a optimismus.

Nikdy jsem nevěřila tomu, že by lidé mohli mít nějaké nadpřirozené schopnosti. Vše se změnilo před dvěma roky na podzim, když jsem jednoho takového člověka potkala. Narazila jsem na něj čirou náhodou ve vlaku, když jsem se vracela z práce domů.

Nikoho blízkého jsem neměla

Tehdy jsem na tom už delší dobu nebyla psychicky nejlépe. Byla jsem osamělá, cítila jsem smutek a upadala jsem do sebelítosti. Od rozvodu s mým ex manželem uběhlo už pět let a já jsem byla stále sama.

Pravda – několik kratších známostí jsem měla, ale z žádné z nich se nevyklubal muž pro zbytek života. Hodně jsem tím trpěla.

Občas jsem dokonce mívala i ty nejčernější myšlenky, tím spíš, že s jedinou dcerou jsem se kvůli vzdálenosti mezi námi moc často nestýkala.

Kamarádek jsem také moc neměla. V práci jsem si mezi kolegyněmi žádnou důvěrnější přítelkyni nenašla, a ty dlouholeté, se kterými jsem se znala už od školy, neměly kvůli rodinám a dalším povinnostem příliš mnoho času.

Zkrátka jsem se cítila nepotřebná a opuštěná.

Dával mi naději

Jednoho odpoledne jsem se jako vždy vracela domů z práce vlakem. Ten den jsem měla obzvlášť depresivní náladu. V duchu jsem si říkala, že kdybych dnes zemřela, nikomu bych nechyběla. Nepřítomně jsem se dívala z okna, když vtom se za mnou ozval mužský hlas.

Pověděl mi, abych to nevzdávala, že všechno bude zase dobré a že mě život opět bude těšit.

Najednou byl pryč

Polekaně jsem sebou trhla. Otočila jsem se a spatřila staršího pána v tmavém obleku. Vřele se na mě díval a usmíval se. Pomyslela jsem si, že je to nějaký podivín, který podle mého výrazu pochopil, jak jsem na tom a snaží se mi dodat optimismus.

Uhnula jsem pohledem a myslela jsem si, že dotyčný odejde, ale on pokračoval. Řekl mi, že do měsíce potkám muže, kterého si do roka vezmu. Naznačil mi, že se mám rozhlížet kolem sebe právě na této lince, kterou pravidelně jezdím.

Chtěla jsem se ho zeptat, jak to ví, ale on se jen usmál a vystoupil.

Našla jsem štěstí

Tehdy jsem jeho slovům samozřejmě nevěřila, ale nyní, s odstupem deseti let, vím, že byla pravdivá, dalo by se dokonce říci prorocká. Pár dní nato jsem ve vlaku skutečně poznala jednoho muže.

Stačil jediný pohled do jeho očí a jiskra přeskočila. S Tomášem už jsme dnes skutečně manželé a já věřím tomu, že spolu budeme až do smrti. Lepšího chlapa, než je on, si totiž neumím představit.

Světlana K. (59), Brno