Budoucnost máme předem danou a někteří lidé jsou schopni ji vidět!

V mládí jsem bydlela ve větší vesnici. K místním tradicím patřilo i posvícení a každý rok se tam konala pouť, na kterou přijeli „komedianti“ s kolotoči a houpačkami. S dětmi z maringotek jsme se trochu kamarádili.

Odměna za záchranu

Na kraji vesnice se nacházel větší rybník, kde se dalo koupat. Jednoho podvečera jsme tam šly s kamarádkou, když jsme právě od rybníka zaslechly křik. Běžely jsme se tam podívat a spatřily jsme, jak se tam kousek od břehu topí malý kluk.

Byl to syn lidí od kolotočů. Skočila jsem do vody tak jak jsem byla, tedy v šatech, a chlapce jsem vytáhla ven. To už přiběhli i jeho rodiče. Se slzami v očích mi děkovali a do konce pouti jsem měla kolotoče zadarmo. To ale nebylo všechno.

Nabídli mi, že mi jejich babička, nejstarší členka rodu, bude věštit z ruky. Samozřejmě, že jsem to neodmítla. Dozvěděla jsem se tak, že šťastné bude až moje druhé manželství, že budu mít dvě děti, dceru a syna a že se budou jmenovat Eva a Adam. Tehdy jsem tomu nepřikládala větší důležitost než tomu ježdění na kolotoči.

Všechno to opravdu vycházelo!

Život utíkal, já jsem vyrostla, vdala jsem se a zanedlouho rozvedla. Jak to u nezkušených mladých holek bývá, naletěla jsem jen na atraktivní vzhled. Tehdy jsem si ještě na tu věštbu z ruky nevzpomněla.

Vdala jsem se podruhé a tentokrát už jsem si vybrala dobře. O miminko jsme se pokoušeli dlouho, nakonec to vyšlo. Když mi řekli, že čekám holčičku a vybírali jsme jméno, můj manžel trval na Evě. A právě tehdy se mi vybavil ten zážitek z mládí.

Uvědomila jsem si, jak ta věštba vychází: svatba, rozvod, nová svatba, dcera. Není třeba dodávat, že když jsem za dva roky čekala druhé dítě a vyšlo najevo, že to bude syn, dostal jméno Adam. K tomu už jsem žádnou věštbu nepotřebovala, rozhodla jsem si to sama. Nebo to opravdu všechno dopředu věděla ta stará paní od kolotočů?

Dana S. (52), Liberec