V době největšího zoufalství se může objevit nějaký posel světla.

Od minulého roku věřím tomu, že mezi námi existují lidé, kteří vidí do budoucnosti a ovládají čarování. Jednoho takového jsem potkala přímo cestou z práce.

Za mnou se ozval mužský hlas

Už delší dobu jsem nebyla v pořádku. Netrpěla jsem žádnou nemocí, jen osamělostí a smutkem a pomalu se to na mně podepisovalo. Deset let po rozvodu jsem byla stále sama. Měla jsem pár kratších známostí, ale z žádné z nich se nevyklubal muž pro zbytek života.

Hodně jsem tím trpěla. Mívala jsem dokonce i ty nejčernější myšlenky, tím spíš, že s jediným synem jsem se kvůli vzdálenosti mezi námi moc nestýkala. Kamarádek jsem také příliš mnoho neměla a ty dlouholeté většinou byly kvůli rodinám časově zaneprázdněné.

Jednoho odpoledne jsem jela domů z práce tramvají v obzvlášť depresívní náladě. V duchu jsem si říkala, že kdybych dnes zemřela, nikomu nebudu chybět. V tom se za mnou ozval mužský hlas. Řekl mi, že teď už to bude jenom dobré.

Otočila jsem se a spatřila staršího pána v černém obleku. Díval se na mě přátelsky a usmíval se.

Bylo to přesně, jak řekl!

Pomyslela jsem si, že je to nějaký podivín který podle mého výrazu pochopil, jak jsem na tom. Jenže muž pokračoval. Řekl mi, že příští týden v pondělí potkám muže a ten už se mnou zůstane.

Naznačil mi, že se mám rozhlížet kolem sebe právě na té lince, kterou nyní jedeme. Chtěla jsem se zeptat, jak to ví, ale on se jen usmál a vystoupil. Dnes už vím, že to byl nějaký věštec nebo čaroděj. Stalo se totiž přesně to, co předpověděl.

Stačil jediný pohled v tramvaji do očí muže asi mého věku a oboustranně přeskočila tak velká jiskra, že nebylo co řešit. S Michalem dnes už společně bydlíme a opravdu věřím tomu, že je to už poslední muž mého života.

Jsem šťastná a strašně ráda bych ještě někdy potkala toho pána, co mi partnera předpověděl, abych mu poděkovala!

Marie K. (50), Brno