Jedna dětinská legrácka nás na třídním srazu po letech dokázala pořádně vystrašit.

Na pravidelné třídní srazy jsem se vždycky těšila, už proto, že jsem tam pokaždé potkala svoji nejlepší kamarádku Helenu. Ta se kdysi provdala do Rakouska, takže jsme si jen psaly a volaly. Na sraz ale vždycky přijela.

Přivedl nás k tomu alkohol

Kdysi, na prvním setkání třídy po pěti letech, jsme se dozvěděli smutnou zprávu. Nataša, jedna naše spolužačka, se předávkovala drogami a zemřela. Byla to problémová dívka už na gymnáziu, takže to nebyla tolik překvapivá zpráva.

Při každém dalším srazu jsme si ji pak nějak připomněly. Setkávali jsme se pravidelně vždy po pěti letech. Loni jsme slavili třicet let od maturity. Pojali jsme to tentokrát ve velkém, zorganizovali jsme sraz v jednom kempu, kde jsme v chatičkách měli přespat.

Alkoholu se proto tentokrát vypilo víc než obvykle. Asi to byl důvod, proč mě a Helenu napadla taková hloupost: zkusíme někoho ze spolužáků vystrašit zjevením ducha Nataši.

Smích nám zmrzl na rtech!

Připravily jsme si k tomu vhodný převlek, doplněný obvyklou rekvizitou: bílým prostěradlem. Pak jsme jen čekaly na svoji příležitost. Ta přišla, když kolem naší chatky procházel Leoš, který byl na gymnáziu do Nataši zamilovaný.

Helena na něho zaútočila zpoza chatky a předstírala, že je Natašou. Leoš se dal s křikem na útěk a jakmile se vzdálil, my jsme se daly do smíchu. Ten nás ale vzápětí přešel. Před námi se totiž zčistajasna odnikud zjevila mlhavá postava.

Vznášela se nad zemí a měla obličej Nataši! Pocítily jsme prudký závan ledového vzduchu a okamžitě jsme vystřízlivěly. Zjevení se chovalo velmi agresívně. Mělo i hlas naší bývalé spolužačky! Daly jsme se na útěk.

Postava nás chvíli pronásledovala, pak se ozvala rána podobná zahřmění a přízrak zmizel. Nikomu jsme o tom neřekly, ale tu noc jsme neusnuly a přísahaly jsme si, že už si nikdy nebudeme dělat takovou zbytečnou legraci!

Vilma Š. (50), Liberec