Rodinné štěstí může být náhle zničeno zčistajasna, ze dne na den.
Největší překvapení mohou často přinést lidé, kteří jsou nám nejbližší. Například vlastní děti. Můj syn Adam měl hodně nesmělou povahu, takže mi bylo jasné, že až dospěje a bude hledat známost, neobejde se to bez velkých problémů.
Manžel byl naopak hodně sebevědomý a připadalo mu hloupé, aby ho na citové a milostné vztahy nějak – jako otec syna – připravoval.
Bála jsem se vlivu prostředí
Nebylo divu, že si Adam dlouho nemohl nikoho najít. Smiřovala jsem se s tím, že možná zůstane starým mládencem a vnoučat se dočkám jen ze strany dcery. Pak nás ale jednoho dne překvapil a současně zaskočil. Viděla jsem na něm, že se něco změnilo.
Prozradil, že si našel dívku. Vyjádřil ale současně pochybnosti, jestli se nám bude líbit. Nevěděla jsem přesně, co tím myslí. Pochopila jsem to, až když Žanetu přivedl. Měla světlé vlasy a tmavou pleť a na první pohled vypadala jako světem protřelá dívka.
Adam nepříliš ochotně sdělil, že je z kolotočářské rodiny. Měla jsem z toho smíšené pocity. Na jednu stranu jsem byla ráda, že Adam konečně překonal svůj ostych a má přítelkyni. Na druhou stranu mi ale bylo jasné, kdo v tomto vztahu bude hrát hlavní roli.
Také jsem se bála, že na syna bude mít špatný vliv prostředí, ze kterého Žaneta pochází. Nedala jsem ale na sobě nic znát. Manžel mě později uklidňoval, že je to třeba pro syna dobrá partnerka. Jeho slova ale také nezněla moc přesvědčivě.
Vycházeli spolu dobře
Postupně se naše obavy ale začaly vytrácet. Mladí si pronajali byt, kde žili společně a vypadalo to, že to mezi nimi klape. Na Žanetu jsem si postupně zvykla, připadalo mi sice, že je dost dominantní osobnost, dalo se s ní ovšem domluvit.
Za tři čtvrtě roku se začala plánovat svatba. Ta proběhla ve velkém stylu, tak jak si to přála rodina Žanety. Trochu jsem měla strach z příbuzenstva nevěsty, ale nedošlo k žádnému skandálu a byli to celkem milí lidé.
Teprve během svatební hostiny mi Adam prozradil, že se vlastně brát „museli“, protože Žaneta čeká miminko. A za šest měsíců po svatbě pak přišel na svět můj první vnuk. Dostal jméno Robin, protože si to tak přála snacha.
Mně to nejdřív připadalo moc exotické, ale pak jsem si zvykla – tím spíš, že jsem mladým malého Robina často hlídala. Syn se svojí ženou celkem dobře vycházel. Já se pak soustředila na dceru a její citové problémy.
Čas utíkal, vnuk začal chodit do školky a potom i do školy. Přála jsem si tajně, aby měl Robin ještě sestřičku. Místo toho jsem se ale dočkala nepříjemného zvratu.
Nic o nich nevíme!
Toulavá krev se asi nezapře, i když ji člověk v sobě léta potlačuje. Jednoho dne se u nás objevil Adam se zoufalým výrazem ve tváři. Žaneta od něho odešla, téměř bez vysvětlení.
Vzala si všechny věci a zanechala jen dopis, ve kterém mu sdělila, ať ji nehledá a že rozvod vyřeší později. Nejhorší ale bylo, že s sebou vzala i Robina. Manžel se do toho razantně vložil a společně s Adamem udělali oznámení na policii.
Tam ale neprojevovali moc ochoty něco dělat; k vyhlašování pátrání neviděli důvod. Takových případů, kdy se manželé dočasně rozejdou, je prý spousta. Adam se pak rozhodl vypátrat Žanetu a svého synka na vlastní pěst.
U všech jejích příbuzných, které znal a postupně navštívil, ale buď nikdo nic nevěděl nebo mu prostě odmítli jakoukoliv informaci dát. Nikdy předtím jsem neviděla Adama takhle zoufalého.
Já jsem v duchu stále ještě doufala, že to byl ze strany snachy jen nějaký rozmar. A říkala jsem si, že by mi nevadilo, kdyby odešla sama a Robina nechala mému synovi. Ničeho takového jsem se ale nedočkala.
Je to už rok a půl, kdy je snacha s vnukem někde pryč ve světě a my o nich nemáme žádné zprávy!
Marta F. (56), Teplice