Nikdy nevíme, ve které nenápadné chvíli začne náš život nabírat nový směr.

Poté, co jsem po rozvodu osaměla, mohla jsem se spolehnout na své kamarádky a přátele. Měla jsem jich vždycky dost a většina z nich se obrátila proti mému exmanželovi, když mě opustil kvůli mladší ženě.

Byla jsem z toho hodně nešťastná, na druhou stranu jsem ale oceňovala, jak se moji známí snaží, abych přišla na jiné myšlenky.

Mohla jsem se na ně spolehnout dokonce víc než na syna a dceru, kteří studovali v Praze a měli přece jen už své životy a jiné starosti.

Po letech na lyžích

Jednou z mnoha akcí, na které mě kamarádi a kamarádky pozvali, byl i víkend v Krkonoších. Znamenalo to, že budu muset po dlouhých letech znovu stát na lyžích, což jsem brala jako výzvu.

Říkala jsem si, že lyžování se snad nikdo neodnaučí, stejně jako třeba jízdu na kole. V sobotu jsme měli v plánu vyrazit na běžeckou túru přes hřebeny. Nebyla jsem si jistá, jestli to zvládnu po fyzické stránce.

Domluvili jsme se proto, že pokud nebudu stíhat, sejdeme se všichni v jedné horské chatě po cestě, kde na mě ostatní počkají. Vypadalo to, že s fyzičkou nebudu mít až takové problémy, jenže jsem si špatně namazala lyže – což jsem zjistila až v praxi.

Po chvilce jsem tedy za ostatními přáteli opravdu hodně zaostávalo. Trochu mi vadilo, že jim musím připadat jako neschopná. Příjemný chladný horský vzduch a slunce, které se odráželo v zasněžené krajině, mi ale nedovolily zkazit náladu.

Ihned mě zaujal!

Sama jsem dlouho nezůstala. Po chvíli mě dohnal a nejprve předehnal nějaký další běžkař. Jak kolem mě probíhal, pozdravil a usmál se. Ten úsměv mi byl sympatický, i když jsem celou tvář kvůli kapuci a lyžařským brýlím neviděla.

Neznámý se vzápětí zastavil a zeptal se, jestli nemám nějaké problémy. Upřímně jsem přiznala, co se mi stalo. Nabídl se, že mi bude dělat doprovod, abych se necítila tak sama – alespoň tedy, než dorazím na horskou chatu, kde mě budou čekat přátelé.

Za jiných okolností bych nejspíš odmítla, ale neznámý muž měl moc příjemný hlas a budil ve mně od začátku důvěru. Probírali jsme různá témata a s překvapením jsem zjišťovala, že s Milanem, jak se příjemný lyžař jmenoval, máme hodně společných pohledů na svět.

Dozvěděla jsem se, že je rozvedený stejně jako já. V hlavě mi zablikala kontrolka a vnitřní hlas mi říkal, že právě Milan by mohl být takovým dárkem od života za nedávno prožité zklamání v lásce. Rozum mi ale současně napovídal, abych hlavu neztrácela tak snadno.

Láska na první pohled

Pohybovali jsme se velmi pomalu, chvílemi jsme i stáli a rozhlíželi se po krásném okolí. To mělo za následek, že se později v protisměru objevila známá postava: Vašek, manžel mojí kamarádky Ivany. Ostatní měli už v chatě starosti, co je se mnou.

Oba pány jsem seznámila a když jsme pak do chaty dorazili, Milan se přidal k naší společnosti. Nikdo proti tomu neřekl ani slovo.

Jak mi později řekla Ivana, všem bylo jasné, že jsem se právě čerstvě zamilovala – i když já jsem si to v tu chvíli ještě tak úplně nepřipouštěla. Jediný problém, který jsem postupně začala v hlavě řešit, byla vzdálenost.

Zatímco já bydlela v Žatci, Milan žil v Podkrkonoší. Musela jsem se ale v duchu okřiknout, že se snažím řešit něco, o čem vlastně ani ještě nevím, jak se vyvine. Už při cestě zpátky do Prahy mi ale bylo jasné že jsem v tom až po uši.

Po Milanovi se mi začalo stýskat jako po nikom předtím. Začali jsme si psát a volat několikrát denně. Následovaly vzájemné návštěvy – a nakonec to dopadlo tak, že jsem se za Milanem přestěhovala. Příští rok se budeme brát.

Život zkrátka přináší i šťastné náhody a osud se může změnit k lepšímu v jediném okamžiku na krkonošských kopcích.

Dana B. (48), Vrchlabí