Na tom by nebylo nic divného, maminky těhotenství své dcery prožívají vždycky, já ale otěhotněla taky a můj syn se narodil měsíc po tom jejím.

Kamilka byla naše jediné dítě. Můj porod byl komplikovaný, tak mi lékař řekl, že by nebylo dobré mít další dítě.Ačkoliv nám to bylo líto, nechtěli jsme s manželem riskovat moje zdraví. Kamilka byla zlatá holčička, dělala nám jen samou radost.

Když odmaturovala, našla si vážnou známost a krátce na to otěhotněla. Museli se brát, ale nevadilo jim to, milovali se hodně, znali se od dětství a dítě na cestě jejich rozhodnutí jen uspíšilo.Moc jsem se z té zprávy radovala.

Na roli babičky jsem se velmi těšila a radostně hlásila tu úžasnou novinu všude.

Mladá babička

Všichni mi říkali, že jsem mladá babička a až budu chodit s kočárkem, budou si mě plést s maminkou.Začala jsem obhlížet obchůdky s dětským oblečením, vyhlídla jsem dceři kočárek, protože jsem ale pověrčivá, neodvážila jsem se nic kupovat.

To se před narozením nemá, to přináší smůlu. Z půdy jsem ale snesla dvě velké krabice těch nejmenších oblečků po Kamilce, sousedka slíbila, že něco přidá po vnoučkovi a kolegyně z práce taky.To bude věcí! Říkala jsem si.

Kamilka by mohla mít klidně dvojčata… Dcerka byla na začátku pátého měsíce, když jsem se začala cítit divně. Hlava se mi točila, zadýchávala jsem se, ztloustla jsem. „Něco se mnou je!

Že by už přechod?“ Říkala jsem si v noci, když jsem se budila a nemohla spát.Když jsem se svěřila kamarádce, přidala polínka do ohně tím, že u nich v domě zemřela paní o dva roky mladší, než já. A začalo to stejně…

Smrt na jazyku

S hrůzou v očích a sevřeným žaludkem jsem vyrazila k lékařce.Ta mě poslala na krev. Když mi tři dny na to v práci zazvonil telefon a na displeji jsem uviděla její jméno, polila mě horkost. Musela jsem vypadat hrozně, protože se ke mně seběhly kolegyně.

„Volá mi doktorka, musí to být něco strašného,“ vyjekla jsem se slzami v očích.A pak zvedla telefon. Mlčky jsem poslouchala a pak zavěsila. Zhluboka jsem se nadechla a pak zakřičela:

„Jsem v tom!!!“ Byla to legrace, když jsme se obě s dcerou koulely s velkými břichy a společně si volaly: ,,Tak už?“ Ještě dnes se tomu smějeme, jak jsme se neuvěřitelně sladily. A ty dětské věcičky? Bylo jich tak právě akorát na dvě divoké a zdravé děti.

Jiřina (45), Znojemsko .