Byla bez zkušeností a valných znalostí, sebevědomí ji ale nechybělo. Chtěla ukázat, jakou moc nad námi má. Pár kapek projímadla její ambice rychle usměrnilo.

Když odcházela naše nadřízená Ivanka do důchodu, všichni jsme to obrečeli.Tak hodnou, schopnou a skvělou odbornici si mělo vedení podniku více považovat.

Doufali jsme, že zůstane i v důchodu, ale někdo se očividně těšil na uvolněnou vedoucí pozici, aby ji obsadil dobrým známým.

A tím byla Helenka. Nakráčela k nám na vysokých podpatcích v chanel kostýmku a nalepenými dlouhými nehty. Proplula kancelářemi jako mamba, blýskla po každém očima, sykla na důkaz toho, jak se jí nelíbíme a zmizela ve svém doupěti.

Hladoví a zmatení

Nad skvělou kávou naší sekretářky se ofrňovala. Pak hodinu telefonovala, udělala poradu, všem nám vynadala, a před obědem začala pobíhat po pracovišti a hystericky křičet.

Jít na oběd se nikdo neodvážil…Doufali jsme, že tomu tak bude jen první den, když se ale nic neměnilo ani za dva týdny, začali jsme být vyhladovělí, protože Helenka začala v době oběda vždycky tak řádit, že jsme jako její podřízení hladověli s ní.Nejspíš držela dietu.

Začali jsme jí nenávidět. A tu mě to z hladu napadlo… Do práce jsem přinesla projímací kapky. Kdyby tak bůh chtěl, a aspoň jeden den zůstala doma! Za nadšené asistence kolegů jsem jich nakapala do jejího kafe požehnaně.

Konečně klídeček!

V období oběda běhala rychleji než obvykle a rozdávala nesmyslné příkazy. Už jsme se báli, že kapky nezaberou, když tu se najednou zatvářila nadějně a nabrala správný směr. Pak ještě šestkrát.„Asi jsem snědla něco špatného,“ myslela si naštěstí.

Vyprávěli jsme ji horory od salmonely po tyfus. Vyděšeně se sbalila a zmizela. Druhý den zůstala doma a my si to náramně užívali. Jenže co dál? Něco takového nemůžeme provádět často.Naštěstí nám ale pomohl osud.

Šéfová byla opravdu extrémně neschopná a stihla ve zkušební lhůtě nadělat tolik chyb, že se s ní vedení rozloučilo. A kdo všechno zachránil? No přece naše hodná a šikovná Ivanka! Máme jí zpátky a doufáme, že nám dlouho vydrží.

Alena (53), Sokolovsko .