I když to jsou poslové smrti, náš smutný domov prozářili radostí. Když jsme se dostaly s dcerou do problémů, neváhali zaútočit na nepřítele.

Byl to úžasný objev! Moje malá dcerka byla nadšením bez sebe.Na balkóně jsme objevili poraněného krkavce. Odnesly jsme ho k veterináři a ten mu zranění ošetřil. Nechaly jsme si poradit, jak se o černého nešťastníka postarat.

Domov jsme mu udělaly na balkóně, aby nám nedělal doma nepořádek.Měla jsem jen malou garsonku. Pro dceru se stal Krakoš mocnou motivací. Musela jsem o něm vymýšlet i pohádky.

Bylo pro nás velké překvapení, když záhy na našem balkóně přistál velký černý pták a nepříjemně zakrákal.A vedle něho další a pak ještě dva. I když mi to nebylo právě milé, dcera byla šťastná, že si z celého sídliště vybrali právě nás.

A tak jsme kolem balkónu chodily po špičkách, abychom nové členy rodiny nevyplašily.

Krkavčí rodinka

Byli jsme najednou jedna velká rodina, i když celá černá a ukrákaná. Dávaly jsme jim na balkón zbytky jídla, protože jsme se dočetli, že to tihle ptáci mohou. Stráví prý všechno.

Tak jsme jim přilepšovali a vůbec nám nevadilo, že se jich k nám slétá víc a víc.Bály jsme se, že to bude vadit sousedům, ale stará paní od vedle byla hluchá, nad námi nebydlel nikdo a pod námi se to střídalo, jako v noclehárně.

Tak si krkavci u nás zvykli tak, že se nás přestali bát.Už jsme mohli mezi ně a Adélka si mohla některé z nich pohladit. Sledovali nás pronikavýma očima a občas významně zakrákali. Měli nás rádi.

Peří lítalo všude Jednou se u dveří našeho bytu objevil po dlouhé době Adélky otec.

Byl opilý jako vždy.

Vhrnul se do bytu a strhla se hádka. A u té nezůstalo. Adélka se mě zastala, a její otec ji uštědřil takovou ránu, až upadla na zem. V tu chvíli jsem ztratila zábrany a rozpoutala se mezi námi bitka.

Bývala bych prohrála – zmlátil by mě jako vždy, když tu pootevřenými dveřmi z balkónu vrazili do pokoje krkavci. Jako černá tsunami se vrhli na manžela. Než za ním dveře zapadly, utržil drsnou porážku.

Byl samý šrám.Když naši ochránci na jaře zmizeli, Adélka to oplakala. Doufáme ale, že si pamatují svůj domov a tuto zimu se nám zase vrátí.

Hana (43), Olomouc .