Pokud si ho v životě zasloužíme, potká zázrak kohokoliv z nás.

Když jsem se v pětačtyřiceti letech ohlížela za svým životem, musela jsem konstatovat, že mě po jeho většinu spíše pronásledovala smůla. V mládí jsem byla moc zamilovaná do jednoho muže, ale nezískala jsem ho.

Práce, která mě bavila, skončila bohužel tehdy, když firma zkrachovala. Provdala jsem se za muže, z něhož se vyklubal nevěrník. Jediný syn, kterého jsem s ním měla, dal v období dospívání definitivně přednost svému otci.

Myslela jsem tedy zpětně na to, že svět je nespravedlivý. Já sama jsem měla čisté svědomí, nikdy jsem nikomu neublížila nebo neudělala nic špatného. A přesto těch šťastných okamžiků bylo málo.

Opravdu působila jako víla

Stalo se to, když jsem se vracela z práce. V hezkém počasí jsem si obvykle zkracovala cestu přes park. Na jedné lavičce pod velkým stromem seděl nějaký muž asi mého věku. Náhle se zhroutil. Pochopila jsem, že má nějaké vážné zdravotní problémy.

Zareagovala jsem pohotově a poskytla mu první pomoc, současně jsem zavolala záchranku. Přijeli do pěti minut. Doktor ze sanitky mi řekl, že jsem tomu pánovi svým rychlým zásahem nejspíš zachránila život.

Když záchranka odjela, sama jsem se musela posadit na lavičku, abych se vzpamatovala. Náhle jsem pocítila, že za mnou někdo stojí. Otočila jsem se a spatřila mladou dívku. Vypadala ale hodně neobvykle.

Můj první dojem byl, že působí jako nějaká víla – a jak se ukázalo, ten dojem byl správný. Dívka mi řekla, že je kouzelnou vílou a že si za svoji pomoc onomu muži zasloužím odměnu a vybídla mě, ať si přeji tři věci.

Musela jsem se štípnout, jestli se mi to nezdá. Nezdálo. Dívka tam stála dál. Jako očarovaná jsem tedy vyslovila tři přání. Ta víla se pak usmála a v jediné vteřině zmizela!

Věci se daly do pohybu

Sama sebe jsem se snažila přesvědčit, že se mi něco takového jen zdálo v důsledku vyčerpání z předchozí traumatické situace. Tři přání, která jsem chtěla splnit, byla následující:

najít si hodného partnera, znovu najít cestu ke svému synovi a získat dobrou práci, která by mě bavila. Nevěřila jsem, že by bylo možné nějakým zázrakem všechna tato přání uvést do života. Byla bych vděčná třeba i za splnění jednoho z nich.

V následujících týdnech se ale poměrně rychle začala plnit! Nejprve mi zavolal syn, po dlouhé době. Chtěl si se mnou promluvit o svých problémech. Nic takového se dříve nestalo, takže mě tím hodně překvapil. Samozřejmě jsem ho neodmítla.

Setkání proběhlo oboustranně velmi upřímně a skončilo nečekaným obnovením vztahu matky a syna. Týden nato mi na internetu padl do oka jeden inzerát. Bylo to na stránce, kterou jsem otevřela vlastně náhodou. Vypadalo to na zajímavou pracovní nabídku.

Poslala jsem mailem svůj životopis a tajně doufala, že bych to místo mohla dostat. Za tři dny mi zavolali a pozvali mě na pohovor. Slíbili pak, že se ozvou – a skutečně se ozvali s tím, že můžu nastoupit!

Ještě jednou jsem ji spatřila!

Uvědomila jsem si, že dvě z mých přání jsou už opravdu splněná. Teď už jsem věřila tomu, že jsem v parku potkala vílu. A jen jsem čekala, odkud mi vstoupí do života nová láska. Věřte nebo ne, ozval se mi muž, kterému jsem tehdy zachránila život.

Z vděčnosti mě zval na večeři do drahé restaurace. Pozvání jsem přijala a zjistila, že Milan, jak se muž jmenoval, je zajímavý, vtipný a důvěryhodný člověk. Po večeři jsme se pak šli projít do parku, kde se to všechno stalo.

Když jsme si sedli na lavičku, u které jsem mu zachránila život a Milan vzal moji ruku do svých dlaní, spatřila jsem na okamžik tu kouzelnou vílu, jak se na mě usmívá!

Věra D., (46), Brno