Mít o třicet let mladší šéfku, navíc arogantní a podlou, volalo o pořádnou pomstu. Z čerstvě natřeného plotu dostala málem infarkt!

V podniku na výrobu papíru jsem pracovala celý život a neměnila bych. Vystřídala jsem několik pozicí, od pásu přes laboratoř až do skladu. Tam jsem zapisovala všechny vydané věci a objednávala vše, co bylo potřeba.

Od kancelářských potřeb až po materiál do výroby. Do práce jsem chodila ráda a nikdy by mě nenapadlo, že pár let před důchodem se budu obávat o místo. Jenže, právě to se stalo. Nastoupila nová mladá šéfka.

A kdo neměl vysokou školu a titul, neměl u ní šanci… „Paní Zino, nechtěla byste si dodělat alespoň bakaláře?“ ptala se jízlivě a moc dobře věděla, že ve svých letech se do nějaké školy už nepoženu.

Šéfová mě tyranizovala

K čemu by mi to bylo? Abych si mohla psát titul Bc. Důchodkyně? Jenže ona nedala pokoj ani v jiných věcech. Třeba mi stále kritizovala oblékání. Nestačilo jí, že mám na sobě sukni a halenku.

Požadovala kostým! Do skladu! Byla prostě trochu mimo, děvenka. Sama měla zvláštní oblibu v růžové. Nebyl den, kdy by neměla na sobě růžové šatičky nebo botičky. V růžové barvě měla i kabát a dokonce i auto!

Jednou zase za mnou přišla a já už z jejího výrazu poznala, že proti mně něco bude mít.

A také ano. Podávala mi nějaké desky v němčině a prý, že mám udělat objednávku. Rozpačitě jsem vykoktala, že neumím německy a ona hned ztropila scénu: „No to snad nemyslíte vážně!

To mám dělat práci za vás?“ tentokrát měla tak trochu pravdu, ale co jsem měla dělat? „Německy se do rána těžko naučím,“ říkala jsem si a bylo mi do breku.

Vymyslela jsem růžovou pomstu

V tom přišla kolegyně, co se mnou v tom skladu pracovala také už hezkých pár let a začala vyprávět, co slyšela před chvílí na chodbě: „Hele Zino, šéfka se bavila na chodbě s nějakým chlapem a hrozně se oba smáli.

Prý ti dala udělat něco v němčině. Naschvál, aby tě ztrapnila. Vůbec to nepotřebuje, jsou to jen nějaké staré objednávky. Moc dobře věděla, že německy neumíš!“ Vjel do mě vztek. To už je týrání, nedalo se to nijak jinak nazvat! Usmyslila jsem si, že se pomstím.

Nejdřív jsem se rozhodla vyřídit tu objednávku. Zavolala jsem svojí dospělé dceři a poslala jí to. Ona za mě všechno vyřídila a na uvedenou adresu poslala. Ať má šéfka průšvih, kdyby náhodou něco opravdu dle objednávky poslali! Druhou část pomsty jsem nechala pro sebe a moc se na ni těšila.

Hned odpoledne, po práci jsem zašla do prodejny a koupila tu nejrůžovější barvu, co měli. Na dřevo a rychleschnoucí. Byla drahá, ale každá zábava něco stojí. K tomu štětec a rukavice.

Brečela jsem smíchy

Doma jsem si připravila tmavou mikinu s kapucí a dobré boty. To kdybych musela utíkat. Vše jsem si nandala do batohu a po setmění vyrazila. Kde šéfka bydlí, jsem věděla. Dost často se chlubila, že má s přítelem v takové drahé čtvrti koupený dům.

Samozřejmě honosný, s japonskou zahradou a jezírkem. Vše navrhované zahradním architektem, jak jinak. Její urozený plot jsem jí natřela na růžovo! Vypadalo to opravdu příšerně. Plot svítil sladce růžově široko daleko.

Nafotila jsem si to, abych měla ráno co ukázat kolegyni. Smíchy se úplně rozbrečela! Ráno nepřišla šéfka do práce. Asi musela také natírat plot, jako já v noci. A ta německá objednávka? Kvůli ní šla na koberec k nejvyššímu. A potom už jsem jí neviděla. Asi šla otravovat jinam.

Zina K. (63), Liberec