O svoji velkou lásku jsem kdysi přišla vlastní vinou. Dodnes na Marka vzpomínám.

V šestadvaceti letech jsem kdysi nastoupila do svého druhého zaměstnání. Mezi kolegy mě nejvíc zaujal Marek, sympatický, usměvavý a zábavný muž kolem třicítky. Zjistila jsem, že je svobodný. Brzy jsme se seznámili blíž. Líbila jsem se mu stejně jako on mně. Měla jsem už nějaké vztahy za sebou, ale ten s Markem jsem si opravdu užívala.

Chtěla jsem ho chránit

Byli jsme do sebe velmi hluboce zamilovaní a chtěli jsme být neustále spolu. Během týdne jsme se vídali v práci, víkendy jsme trávili na výletech nebo u Marka v bytě. Přivedla jsem ho domů jako potenciálního ženicha. Opravdu jsem věřila, že si ho vezmu.

Potom ale zasáhl krutý osud. Jednoho dne jsem si na prsu nahmatala bulku. Šla jsem na vyšetření. Jednalo se o nádor. Nevěděla jsem, co mám dělat, tak jsem to vyřešila po svém a s Markem se rozešla. Řekla jsem mu, že jsem se vrátila ke své staré lásce.

Tak moc jsem ho chtěla chránit před tím, že jsem vážně nemocná. Nikdy nezapomenu na slova, která mi při našem rozchodu řekl. Přál mi, aby mě také jednou v životě zklamal člověk, kterého budu milovat stejně, jako on miloval mě.

Nikdy se to nedozvěděl

Marek odešel z práce. Já jsem podstoupila několik lékařských zákroků, díky kterým jsem nad nebezpečnou nemocí vyhrála. Litovala jsem, že jsem nedokázala Markovi říct pravý důvod rozchodu. Pokusila jsem se ho pak najít, ale nechtěl se mnou mluvit.

Nechal mi jen vzkaz, že si o mně nepřeje nic vědět. Měla jsem výčitky, že jsem mu ublížila. Později jsem se vdala, i když moje manželství patřilo k těm ne moc šťastným. Přivedla jsem na svět dva syny. S Markem jsem se viděla po mnoha letech náhodně.

Také on se oženil a měl děti. Ani po tak dlouhé době jsem mu ale nesdělila, proč tenkrát vše skončilo. Možná si chci nechat jen hezké vzpomínky a nevracet se už víc k životní křižovatce, na které jsme se každý vydali jiným směrem.

Petra R. (57), Přerov