Květiny od muže, který mě měl rád, s ním byly na dálku propojené.

Stalo se to už dávno, ale stále to v duchu vidím před očima, jako by to bylo dnes. Byla jsem tehdy čerstvě rozvedená po dvouletém nepodařeném manželství. Naštěstí jsme neměli děti.

O nové nápadníky jsem neměla nouzi. U jedné kamarádky jsem se seznámila s Bořkem, s nímž jsem začala chodit. Skoro současně s tím o mě ale projevil zájem i můj bývalý přítel Adam.

Přes noc se něco stalo

Ocitla jsem se v citovém zmatku. Nevěděla jsem, jestli mám zůstat s Bořkem nebo dát znovu šanci Adamovi. Tehdy jsem se s ním rozešla já kvůli muži, kterého jsem si pak vzala. Mohla jsem svůj omyl napravit, tím spíš, když jsem věděla, jak moc mě má Adam rád. Jenže by to asi nebylo fér vůči Bořkovi.

Než jsem se ale stačila rozhodnout, výběr za mě učinil osud. S Adamem jsem se sešla v kavárně, kde jsme vzpomínali na to, co jsme kdysi prožili. Přinesl mi velkou krásnou kytici růží. Celou cestu, kdy jsem si květiny nesla domů, tak jsem na Adama myslela.

Ještě jsem nebyla úplně přesvědčená, ale váhy ve mně se začaly překlápět na jeho stranu. Doma jsem růže dala do vázy. Věřila jsem, že vydrží dlouho. Proto jsem byla v šoku, když jsem druhý den ráno spatřila, jak růže přes noc úplně zvadly. Bylo to, jako by jim někdo do vázy přidal jed.

Všechno je propojené

Zavolala jsem Adamovi domů, ale telefon nikdo nebral. Vydala jsem se tam odpoledne za ním, bydlel stále na stejném místě, jako když jsme spolu kdysi chodili. Čekala mě tam krutá zpráva:

od sousedky jsem se dozvěděla, že Adama včera v noci srazilo auto, které vjelo na chodník. Byl na místě mrtvý.

Spojila jsem si to později s těmi náhle zvadlými růžemi a pochopila jsem, že všechno na světě je nějak propojené. Zničené květiny byly zprávou pro mě o zničeném životě. S Bořkem jsem pak už být nemohla a nechtěla.

Z té tragédie jsem se dlouho vzpamatovávala a až po letech jsem se znovu provdala za někoho úplně jiného.

Vladimíra M. (63), Třinec