Není nic hroznějšího, než když vám zmizí malé, bezmocné dítě. A vy vůbec netušíte, co se stalo.
Monika je už se silami na dně. Vidím to na ní. Ale jsme na to všichni podobně. Už třetí noc jsme prakticky nespali. Je to strašlivé jen tak sedět a nic nedělat. Čekání a bezmoc je nekonečná. Nejprve, když se to stalo, jsme všichni cítili veliký strach.
Pak jsme se na chvíli vzchopili k velké aktivitě. Nastal útlum a naprostá bezmoc.
Zmizel beze stopy
Davídek, můj tříletý vnouček byl s mámou Monikou na pískovišti. Monika mu ještě dala k svačině jablíčko a viděla ho, jak jde zpátky k pískovišti. Dávala termosku zpátky do tašky a na chvíli ztratila Davídka ze zorného úhlu.
Když se znovu otočila, můj vnouček byl pryč. Monika zoufale běhala po hřišti a okolí. Přivolala i mě a nakonec i policii. Vše marné. Pod Davídkem, jakoby se zem slehla. Hledání pokračovalo i celou noc.
Dcera se zhroutila
Dcera Monika se úplně sesypala. Nejenže si sama kladla vinu za to, co se stalo. Také její manžel ji obviňoval, že ani nedokáže uhlídat malé dítě. Hádali se a křičeli na sebe.
Chápala jsem, že tyto nepřiměřené reakce jsou důsledkem velkého stresu a strachu, který prožíváme. Ale začala jsem mít strach nejen o vnoučka, ale i o Moniku.
Vzpomínky nás drásaly
Seděli jsme u dcery doma a prohlíželi si alba s Davídkem. Pouštěli jsme si i krásná videa. Jen nám to drásalo nervy. Pořád jsme si představovali, jak se má můj vnouček má. Nechtěli jsme myslet na to, že mu někdo ubližuje. Představovali jsme si, že někde u cizích hodných lidí v pořádku.
Nic jiného jsme si nepřipouštěli. Přesto jsme museli myslet na slova policisty,které jsme zřejmě neměli slyšet. Říkal svým kolegům, že když do druhého dne Davídka nenajdou, bude to špatné.
Krásné čtvrté ráno
Nikdy nezapomenu na ten úžasný okamžik, kdy čtvrtý den ráno stál přede dveřmi policista a za ruku vedl našeho Davídka. Špinavý a ubrečený, ale jinak zdravý vnouček nebyl schopen říct, co všechno zažil během těch třech dnech. Doufám, že to radši zapomněl jednou pro vždy.
Dana S. (62), Sedlčany
