Celý život jsem pracovala v jednom podniku a najednou na mě před důchodem padl ten neblahý los, že se moje místo ruší.

Netušila jsem, že mě v mém věku čeká ještě štěstí.. Celý život jsem pracovala jako vědecká pracovnice, chybělo mi málo do důchodu, když se se mnou rozloučili a já najednou byla na pracáku.Marně jsem si sháněla místo v oboru.

Po roce mě upoutala lákavá nabídka ve vedlejším městě. Šlo o zahraniční firmu, i hned jsem tam poslala životopis, který jsem pro jistotu prošla s dcerou. Vybraly jsme nejlepší fotku a dcera stiskla ,,odeslat“.Pak už jsem čekala, jestli se někdo ozve.

Pracovní pohovor

Koncem týdne mi zavolala asistentka oné firmy, že se mám dostavit na pohovor. Byla jsem nervózní i šťastná.

Bylo to už za dva dny, což mě trošku nervovalo, protože mi bylo jasné, že už nestihnu ani návštěvu kadeřníka a musela jsem odvolat návštěvu lékaře, který byl naplánovaná přesně na ten den.Taková je prostě náhoda!

Pak přišlo ono ráno s velkým R. Běhala jsem po bytě, snažila se vylepšit, jak jen to šlo. Bylo to k zbláznění. A ještě horší bylo, že manžel pro mě nepřijel autem včas.

V duchu jsem lamentovala, že mi to snad udělal schválně.Dorazil s dvaceti minutovým zpožděním a já už měla problém dojet včas. Jen co jsme se rozjeli, vyplnil se nejhorší možný scénář. V čase, kdy jsem hrála o minuty, jsme uvízli v zácpě.

Nervozitou se mi kroutil žaludek.Pak se kolona konečně rozjela, jenže mně už bylo jasné, že budu meškat minimálně o deset minut.

Osud rozhodl sám

Chtěla jsem do firmy volat, jenže jsem si neuložila číslo. A když jsem už notně rozklepaná vystupovala z auta, zatrhla jsem si punčochu tak nešikovně, že se mi rozjela oka od paty až po stehno.Jenže už nebyl čas na výměnu. Doběhla jsem na recepci udýchaná.

Omlouvala jsem se, ale o mém osudu už bylo asi rozhodnuto. No nedivím se. Sama bych se na celou věc dívala podobně jako moji potenciální šéfové.Nepřijali mě, což jsme se dozvěděla hned druhý den. Nakonec jsem si práci ale našla. A úplnou náhodou.

Už několik dní visel přímo v našem domě lísteček, že hledají písařku do firmy ve vedlejším vchodě. Psát na stroji jsem uměla dobře.Jsem tam spokojená. Zpětně si říkám, proč jsem tak lpěla na tom pracovat za každou cenu ve svém oboru?

Ludmila (57), Jihlava .