To benátské zrcadlo jsme obdivovali všichni. Po smrti tetičky jsem byla šťastná, že ho odkázala právě mně.

Byl to nádherný starožitný kousek. Vztahy v rodině se však začaly horšit. Mou velkou vášní byl vždycky starožitný nábytek. Je to nákladná záležitost, já si ale postupně vybudovala kouzelný obývací pokoj, na který jsem hrdá.

Benátské zrcadlo pratety do interiéru fantasticky zapadalo. Při každé návštěvě u staré tetičky jsem nešetřila obdivem. Prateta ale vždy pokývala hlavou a řekla, že ona zrcadlo ráda nemá.

Dostali ho s manželem jako svatební dar od tchyně, která byla neuvěřitelně zlá. Manželství pratety nebylo šťastné, prastrýc se ukázal být hrubián a násilník. Já ale i přes varování ten kousek chtěla.

Když přišla ta chvíle, a pratetička zemřela, přesunulo se starožitné zrcadlo do našeho obýváku.

Všichni jsme ho obdivovali.

Jen náš pes byl od první chvíle, co zrcadlo spatřil, nepříčetný. Štěkal na celý dům, a byl k neutišení. Museli jsme ho odvléct násilím a zavřít do pokoje. Kroutili jsme hlavou, co psa tak rozběsnilo. Byl to klidný psí povaleč..

Chtěli jsme se pozabíjet Nechápala jsem, proč se naše vztahy tak horšily. Manžel i syn začali být popudliví. Reagovali úsečně a podrážděně. Většinou k tomu neměli důvod, jako by je něco vnitřně žralo. Říkaly jsme si s dcerou, že to nemůže být samo sebou.

Ptala jsem se manžela, zda jej něco nebolí, za což jsem si vysloužila sprchu urážek, které byly vzdálené jeho kultivované duši. A dcera se pokoušela zase zjistit, zda v práci bratra nenastaly problémy, které by jeho špatnou náladu provokovaly.

Potázala se ale ještě s hrubšími výrazy. Po jedné z dramatických hádek jsem zůstala doma sama s vnukem. Pustili jsme si v obývacím pokoji pohádku. Zrcadlo jsem měla za zády. A najednou přišel ten pocit.

Mrazení, nemohla jsem se nadechnout, v hlavě se mi usadila hnusná myšlenka. Nedokázala jsem se ovládnout a vyštěkla na vnuka, až se rozplakal.

Lekla jsem se sama sebe.

Chtěla jsem vstát z křesla, ale tělo mi ztěžklo a nohy neposlouchaly. Senzibil radil: Zničte ho! Vybavil se mi kamarád, který se zabývá tajemnými energiemi. Zrcadlo upadlo do mého podezření. Že by měla prateta pravdu?

Vyvinula jsem velké úsilí, abych dávného přítele našla. Můj známý vstoupil do mého domu, vybavený virgulí a různými amulety. Jakmile spatřil zrcadlo, vydechl:. „Není v něm jeden duch, ale dva – hrozně zlá žena a její syn, a ten je ještě horší.

.“ Kamarád neměl ani tušení o tchyni a jejím synovi, tak mě ten odhad hned na první pohled do pokoje velmi překvapil. Vylíčila jsem, jak jsme ke starožitnému kousku přišli, jak jej pes nenávidí a jak se vztahy v rodině vyhrotily.

Kamarád mi poradil, ať zrcadlo zničím. Slíbila jsem, že to udělám. Ve chvíli, kdy jsem se na likvidaci chystala, zrcadlo však zmizelo. To dcera došla ke stejnému názoru, že viníkem našich svárů je tato stará věc, a zrcadlo odnesla.

Běžela jsem do bazaru, kam ho prodala. Bylo však pozdě. Protože to byla výhodná koupě, stihl si ho někdo koupit. A tak nebezpečné zrcadlo zkáze uniklo a prastrýček se svou matkou škodí u někoho dál. Lada Š.

(44), Jablonec.