Někdy lidé dostanou druhou šanci napravit, co pokazili, ale ne na dlouho.    

Aleš byl největší láskou mého života a když jsem si ho po vysoké škole brala, cítila jsem se jako nejšťastnější žena na světě. Přesto jsme se po dvanácti letech manželství rozešli.

Úplně jsme se odcizili

Důvodem rozpadu našeho vztahu bylo odcizení, na kterém jsem měla svůj podíl, jak dnes už vím. A z něho vyplynula Alešova nevěra. Naštěstí u nás nepřevládly emoce a soudní řízení jsme zvládli v klidu. Naše jediná dcera to také jakž takž přijala.

Kontakt se svým otcem neztratila, Aleš si ji pravidelně bral každý druhý víkend nebo na dovolenou. Mezi námi ale panoval chlad a nezájem. Jako by se všechno to hezké úplně vymazalo s papírem o rozvodu.

Léta utíkala, já jsem si našla novou známost, ale i s tím jsem po pěti letech vztah ukončila. O tom, jak se má Aleš, jsem věděla vlastně jen z doslechu od dcery, a potom už ani to ne, když se přestěhovala ke svému příteli.

Bylo mi čtyřicet sedm let, když jsem Aleše jednoho dne potkala znovu. Došlo k tomu úplnou náhodou. A mávnutím kouzelného proutku se všechny ty roky nezájmu vymazaly. Věřte nebo ne, znovu jsme se do sebe zamilovali!

Teď už jsme se znali

Tentokrát byl náš vztah na jednu stranu opatrnější, protože jsme věděli, že může ztroskotat, na druhou stranu otevřenější, protože už jsme se dobře znali. Do měsíce jsme spolu znovu bydleli.

Občas jsme si říkali, jak jsme byli hloupí, že jsme naše manželství kdysi neudrželi. Omlouvali jsme se jeden druhému. Po půl roce přišla krutá rána. Alešovi zjistili rakovinu slinivky. Šance na přežití byla minimální.

Zůstala jsem se svým bývalým manželem i ve chvílích, kdy už trpěl, ačkoliv si to sám nepřál a zakazoval mi to. Trvalo to čtyři měsíce. Zhroutila jsem se, až když Aleš zemřel. Nějakou dobu jsem brala jeho předčasnou smrt i jako trest za to, co jsme si provedli.

Dnes už jsem se s tím vyrovnala a i když konec byl smutný a rychlý, jsem vděčná za těch pár šťastných týdnů, kdy jsme znovu byli spolu.

Vlasta K. (47), Pelhřimov