Závist je hrozná a někdy dožene lidi k činům, které byste od nich vůbec nečekali. Mnohem víc, než samotné následky tohoto jednání, ale bolí ta zrada a zklamání.

Už mi zbývalo zabalit jen pár posledních věcí. Fotografie dětí, pracovní kalendář… Ten ale vlastně teď už nebudu potřebovat. Přestože ho mám hustě popsaný různými pracovními úkoly a schůzkami. Jenže už nikam nepůjdu.

Dnes ve firmě končím. Obě kolegyně na mě zcela nepokrytě zvědavě zírají. Užívají si svých pár minut slávy. Zejména Klára si vychutnává vítězství. Konečně se zbavila konkurence.

Rychlý postup

Do této firmy jsem nastoupila před šesti lety. Vyhrála jsem konkurz. Bylo nás na to místo hodně a já už nebyla nejmladší. Přesto jsem vedení zřejmě přesvědčila o svých schopnostech, a přijali právě mě.

Od té doby se mi pracovně dařilo. Mám znalosti a zkušenosti a mohla jsem je nyní dobře uplatnit. Brzy jsem měla ve firmě zodpovědnou funkci.

Falešné kámošky

Pracovala jsem s Hanou a Klárou. Oběma je tak kolem čtyřicítky, ale i přes ten věkový rozdíl, jsme si dobře rozuměli. Hlavně s Klárou jsem se sblížila a občas jsme spolu zašly i po práci na skleničku.

Ona mi často vykládala o svých každodenních problémech s rodinou. Její důvěrný tón byl nakažlivý a tak i já se sem tam o něčem zmínila ze svého soukromí. Byla to zásadní chyba.

Šéf mi fandil

Náš šéf byl mladý příjemný chlapík. Dokázal ocenit práci i dobře vést firmu. Vycházela jsem s ním moc dobře. A to zřejmě kolegyním vadilo. Ondřej totiž dokázal stejně dobře pochválit, tak také zkritizovat, když někdo něco odflákl.

A to se bohužel Haně i Kláře občas povedlo. Netušila jsem ale jak moc jim vadí, že je šéf kritizuje a mě podle nich přehnaně chválí. Podcenila jsem moc závisti.

O šéfovi jen to dobré

S Klárou jsme si při vínečku málokdy povídaly i o práci. Pak ale jednou přesto zavedla řeč na našeho šéfa. Asi jsem vůbec neuvažovala, když jsem jen tak plácla, že je to prima mužský.

Klára zbystřila a ptala se dál. Přiznala jsem, a proč také ne, že se mi líbí. A že mě baví s ním občas trochu naprosto neškodně zaflirtovat. Brala jsem to jako legraci. Vždyť byl ode mne o čtrnáct let mladší.

Netušila jsem, oč jde

Delší dobu jsem vůbec netušila, co se děje za mými zády. Viděla jsem jen udivené a trochu pohoršené pohledy. Nic jsem nechápala. Když jsem chtěla jít s Klárou na vínko, třeba by něco věděla, neměla náhle vůbec čas.

Trvalo to asi tři měsíce. Pak si šéf vzal dovolenou a mě si zavolal jeho zástupce. Řekl mi, že vzhledem k situaci by bylo rozumné, abych z firmy odešla. Řekla jsem, že nevím vůbec oč jde.

Rozpoutalo se peklo

Teprve potom mi dost nevybíravým způsobem řekl, že je moje chování, kdy svádím ženatého muže s malými dětmi, velice nevhodné. Podle informací, které měl, stejně jako šéfova manželka, jsem prý byla šéfova tajná milenka.

Koho to jen napadlo? A v tu chvíli mi to došlo. Klára, ta věděla, že se mi Ondřej líbí. Brzy jsem si našla nové místo, ale ten podraz, ta bezdůvodná zloba někoho, komu jsem důvěřovala, hned tak nepřebolí.

Irena L. (56), Ostrava