Když se můj bratr napije, dělá věci, kterých později lituje. Tu sázku jsem mu tehdy poradila já, abych se zbavila jeho přítelkyně.

Vlastně ani nevím, kdy začal bratr pít. Každý chlap si dá sem tam nějaké to pivo nebo panáčka, tak jsme tomu nepřikládali velkou váhu.Každý pátek odešel bratr do hospody a my to brali jako takovou tradici. Přes týden maká, tak ať se v pátek klidně opije.

On si však v jednadvaceti našel nového koníčka. Protože potřeboval víc peněz, rozhodl se o ně hrát.Neměli jsme vůbec tušení, co může jeho hráčská vášeň způsobit, a když přinesl poprvé z hospody tisícovku, vůbec nám nedošlo, jak nebezpečná může jeho záliba být.

Dokonce nám přišlo fajn, že přinese nějakou tu korunu navíc.Zálibou jeho i ostatních kamarádů spoluhráčů se stal mariáš.

Byla to už závislost

Můj bratr si tehdy našel Vendulu. Nesnášela jsem jí od základky. Byla namyšlená, povýšená, pila nám krev.

Měla jsem tehdy opravdu velký vztek a říkala jsem si, že udělám všechno pro to, abych jim to jejich cvrlikání překazila.A stalo se to dříve, než jsem myslela.

Brácha zase seděl v hospodě a hrál, Vendula měla virózu a ležela doma a já tancovala a bavila se o patro výš v sále, kde byl bál.

Bylo před výplatou, brácha za mnou přišel, zda bych mu nepůjčila.Odmítla jsem s tím, že mám jen stěží na dvě decky a doufám, že mě někdo pozve. Z legrace, dodnes nevím, co mě to napadlo, jsem mu řekla, že když nemá peníze, tak ať hraje o tu svou Vendulu.

Řekl mi, že jsem blbá.To bylo ale proto, že toho v tu chvíli ještě mnoho nevypil… Později mu zřejmě ten nápad přišel vhod. Když jsem šla ve dvě ráno domů, bratr ještě hrál jako o život. Napadlo mě, za co asi tak karbaní, když nemá peníze?

Ale pak jsem mávla rukou a šla spát… Následujícího dne kolem poledne bratr doma nebyl.Měli jsme strach, jestli se mu něco nestalo. Takhle pozdě totiž nikdy nechodil.

Dala jim co proto!

Na naléhání rodičů jsem se oblékla a vyrazila k hospodě. Když jsem tam přišla, bylo otevřeno. Hostinský vařil bráchovi a jeho kamarádovi Karlovi turka a jeho žena jim obkládala obličej studeným.Poprali se snad? Bratr seděl na židli a brečel.

Karel zíral před sebe a mlčel. Co se stalo? Otázky mi létaly hlavou. „Vendulko moje milovaná, já jsem tě prohrál v kartách! Co jsem to udělal?“ Zatrnulo mi až v morku kostí.Opravdu? Rozhlédla jsem se po hostinských. Oba manželé jen kývli hlavou na souhlas.

Bratr se na mě podíval s neskonalou výčitkou v očích. „ Kvůli tobě teď patří Karlovi!“ zavyl zoufale. Nevěděla jsem co říct.Hostinský mi s notnou dávky ironie vyprávěl, jak si podnapilý Karel šel pro svou výhru a můj bratr ho držel za bundu, aby ho zastavil.

Ale jak bylo náledí, táhl ho Karel za sebou až k domu nemocné Venduly.Marně bratr pokřikoval, že mu bude prohru splácet. A jak tam došli, dala Vendula oběma přes hubu. A tak se připotáceli zpět do hospody.

Přesně tak, jak jsem si přála, jsem tu únorovou neděli úspěšně rozbila svému bratrovi vztah.Bratr však nikdy úplně pít a hrát mariáš nepřestal. Svou ženu Karlu, kterou si později vzal, ale za dlouhých dvaadvacet let manželství už nikdy neprohrál.

Radka (47), Hodonín .