Byl to stav vyhoření. Cítila jsem se strašně zbytečná, že jsem si svou cenu dokazovala krádežemi. Pozdě jsem pochopila, že to je už nemoc.

Nikdy jsem tendenci ke krádežím neměla. Všechno začalo tím, že jsem se dobře vdala. Pracovitý muž, dům s bazénem, žádné povinnosti. Pavel chodil z práce pozdě a kamarádky neměly tolik času jako já. Těšila jsem se, až se narodí Verunka. Když se to stalo, došlo mi, že mě mateřská láska nenaplňuje.

Pocit radosti

Začala jsem podléhat depresím. Jednou, když jsem byla na nákupu, mi pokladní u kasy zapomněla započítat rtěnku. Došlo mi to až doma. A najednou mě zachvátil úžasný pocit radosti! Konečně se něco událo! Když jsem vzápětí v drogerii sebrala řasenku, nikdo si toho nevšiml.

Nikdo to nečekal

U ženy tak výstavně oblečené a navoněné drahým parfémem nikdo nečekal, že by kradla. Nikdo se na mě ani nepodíval. A tak jsem začala krást pravidelně. Peněz jsem měla dost, ale já byla šťastná, že se něco v mém životě děje! Měla jsem doma desítky rtěnek, řasenek a tužek na oči.

Všechno jsem schovávala do obrovské krabice. Jednoho dne ale spadla klec. U kasy jsem zaplatila a mířila ven. „Paní, mohla byste jít s námi?“ otočila jsem se a moje oči se střetly s pohledem muže od ostrahy. Klepala jsem se jako odsouzenec na smrt. Když jsem odevzdala tašku k prohlídce, rozplakala jsem se.

Pomohla

„Proč jste to vzala?“ zeptal se ten muž nechápavě a já nevěděla, co odpovědět. Že mám díky tomu pocit, že žiju? A tak jsem mlčela a brečela. Najednou tam ale stála nějaká žena, která všechno sledovala. Jak se ukázalo, byla to psycholožka.

Po krátkém rozhovoru mě ohodnotila jako kleptomanku. „Sepíšeme to jako přestupek, zaplatíte pokutu dva tisíce a můžete jít,“ řekl přivolaný policista. Vzala jsem si navštívenku k psycholožce a jako ve snách šla domů. Stále dokola jsem si opakovala: „Já jsem kleptomanka!“

Hned druhý den jsem běžela k té ženě. A ona pro mě měla radu i pomoc. V místní knihovně potřebovali výpomoc, třikrát týdně na dopoledne. Byla jsem tak šťastná, že jsem zase užitečná! Tu práci jsem si tak oblíbila, že jsem zůstala a pracuji tam stále.

Daniela (61), Jihlavsko