Náš pes Jonatán dělá občas věci, nad kterými zůstává rozum stát. Letos o Velikonocích se opravdu vyznamenal. Na tuhle jeho lotrovinu jen tak nezapomeneme.

Velikonoce jsou naše oblíbené svátky. Já maluji vajíčka a peču spoustu sladkostí, manžel plete pomlázky pro celé příbuzenstvo. Užíváme si je my, vnoučata i kočky a psi, protože při tom všem slavení jim každou chvíli někdo přilepší nějakou tou dobrotou.

Stejně jako každý rok, i letos jsem se pustila do malování vajíček. Ta, která jsem měla hotová, jsem dávala do ošatky. Když byla plná, dala jsem ji ven, za dveře, že je pak budu mít hezky po ruce, až dorazí koledníci. Jenže druhý den ráno byla ošatka skoro prázdná!

Vejce byla pryč

Nejdřív jsem udeřila na manžela, ale ten se dušoval, že s nimi nic neprovedl. Pak jsem prohledala dům, i když to byl nesmysl, protože kdo by je kam schovával. Samozřejmě jsem nic neobjevila.

Že by někdo na dvorek vlezl a kraslice ukradl, to se mi nezdálo. U nás na vesnici se všichni dobře známe. Byla jsem z toho zmatená a naštvaná, ale vajíčka prostě zmizela, a já s tím nemohla nic dělat.

Na malování nových vajíček nebyl čas, tak jsem ta, co zbyla, doplnila čokoládovými.

Další záhada

I několik týdnů po Velikonocích mi však ta záhada stále vrtala hlavou. A brzy k ní přibyla další. Večer, když jsme seděli s mužem u televize, se mi najednou zdálo, že cítím takový divný puch.

A druhý den ráno mě to do nosu udeřilo znovu. „Nezdá se ti, že tu něco smrdí?“ zeptala jsem se manžela. Manžel zavětřil a dal mi za pravdu.

Díra v pohovce

Prohlédli jsme tedy celý pokoj i dům, ale nic jsme nenašli. V průběhu dne zápach zesílil. Večer už se v pokoji skoro nedalo vydržet, i když okna byla dokořán. Následující den jsme hledali znovu.

Nakonec manžel objevil v zadní straně pohovky prokousanou díru od psa. Ne moc velkou, velikostí odpovídala asi hlavě našeho Jonatána. A v ní byla moje namalovaná vajíčka, některá celá, některá rozkousaná.

Páchlo to jako čert. Když jsme to nadělení uklidili, musela pohovka na týden ven, aby pořádně vyčichla. Dodnes jsme nepochopili, proč to ten náš chlupatý blázen udělal…

Vilma P. (63), Táborsko