Důvěřovala jsem jednomu muži příliš a doplatila jsem na to.

Když jsem se v osmačtyřiceti letech rozvedla, tušila jsem, že najít si v tomto věku partnera na zbytek života nebude lehké.

Chtěla jsem se rozhodně vyhnout dalšímu zklamání. Zdálo se však, že jsem měla štěstí. Alespoň jsem to tak na začátku viděla, než se později ukázalo, jak první dojmy klamou.

Znovu jsem se zamilovala

Zbyněk byl na tom stejně jako já, před nedávnem se rozvedl a ještě se s tím vyrovnával. Jeden druhého jsme objevili na internetové seznamce. Začalo to tím, že jsme si psali, pak jsme si vyměnili telefonní čísla a nakonec došlo i k setkání.

Zbyněk bydlel v Přerově, já v Olomouci, takže se nejednalo o velkou vzdálenost. Můj nový přítel pak za mnou pravidelně dojížděl. Já jsem bydlela sama, syn žil se svojí partnerkou v Praze.

Připadalo mi skvělé, kolik máme se Zbyňkem společných zájmů. Netrvalo dlouho a byla jsem až po uši, zamilovaná jako v pubertě. Vnímala jsem přitom, že stejné emoce probouzím i ve svém příteli.

Po půl roce jsme začali uvažovat, že bychom mohli bydlet společně. Nebránila bych se bývala tomu, abych se podruhé vdala. Když jsem se na to Zbyňka nesměle zeptala, potěšila mě jeho odpověď. Také on byl připraven říct ještě jednou své „ano“.

Odhalení bylo kruté

Začala jsem se těšit na svoji druhou svatbu a proto jsem ji se Zbyňkem probírala skoro každý den. Na přetřes přišly i otázky, kde potom budeme bydlet, zda v Olomouci nebo v Přerově.

Dosud jsme se setkávali jen u mě, takže jsem projevila přání podívat se, jak můj budoucí ženich bydlí. Zbyněk se ale stále na něco vymlouval, až mi to bylo podezřelé.

Začala jsem pátrat na vlastní pěst. Pravda, kterou jsem odhalila, byla krutá. Můj přítel byl ženatý a já jsem nebyla jedinou milenkou, se kterou udržoval poměr.

V krátké době jsem tak poznala další hořké zklamání. Od té doby jsem se uzavřela do sebe a dalšího muže už nehledám. Připadá mi, že jsou všichni stejní.

Naďa R. (55), Olomouc