Dávná tragédie se připomněla děsivým přízrakem mladé dívky, který se vznášel za oknem v osmém patře panelového bytu.
Tento zážitek se přihodil mně a mojí kamarádce Gábině. Stalo se to asi před pěti lety. Tehdy Gábina zdědila po svém dědečkovi panelákový byt na jednom pražském sídlišti.
Jelikož ale sama měla kde bydlet – s manželem a dvěma dětmi žila šťastně a spokojeně v malém domku na vesnici za Prahou, tak se rozhodla, že byt bude pronajímat.
Vyklízení bytu
Předtím však musela byt nejen vyklidit a vystěhovat z něj starý a opotřebovaný nábytek, ale také provést nějaké drobné opravy a úpravy, jako třeba rekonstrukci koupelny, vymalování místností a podobně.
Zavolala mi a požádala mě, zda bych jí s tím o víkendu trochu nepomohla. Samozřejmě jsem jí vyhověla. Domluvily jsme se, že se před panelákem sejdeme v sobotu dopoledne.
Gábina, jelikož to měla delší kus cesty, se nakonec rozhodla, že přijede do Prahy už v pátek večer a že v bytě přespí.
Volala mi
Když jsem se v sobotu ráno probudila, měla jsem na mobilu asi deset zmeškaných hovorů a několik textových zpráv. Všechny byly od Gábiny. Než jdu spát, tak si vždy na mobilu vypínám zvuk, proto mě žádné vyzvánění v noci neprobudilo.
Hrklo ve mně. To, že mi tolikrát během noci volala, nevěstilo nic dobrého. Určitě se jí muselo přihodit něco hrozného. Okamžitě jsem vytočila její číslo a přitom jsem se modlila, aby to zvedla.
Byla v šoku
Když jsem ve sluchátku uslyšela její hlas, spadl mi kámen ze srdce. Po telefonu mi však nic říkat nechtěla, jen mě stále dokola žádala, abych co nejrychleji přijela. Na nic jsem se nevyptávala a udělala jsem, oč mě prosila.
O půl hodiny později jsem už vystupovala z auta, které jsem zaparkovala na chodníku před panelákem. U domovních dveří stála Gábina a ve tváři byla bílá jako stěna. Na první pohled bylo jasné, že s ní opravdu něco zamávalo.
Přízrak dívky
Šla jsem s ní do bytu, kde mi uvařila kafe, sobě nalila panáka vodky, a pak mi začala roztřeseným hlasem vyprávět, co se jí v noci přihodilo. „Vím, že to bude znít bláznivě, ale skutečně jsem to viděla.
Nebyly to vidiny, ani zlý sen. Za oknem jsem v noci skutečně viděla děsivou siluetu mladé dívky v noční košili.“ Překvapeně jsem na ni zamrkala. „Vždyť je ten byt v osmém patře. To přece není možné,“ namítla jsem. Kamarádka však tvrdošíjně trvala na svém.
Utekly jsme
Snažila jsem se Gábinu přesvědčit, že se jí jen něco zdálo, ale zapřísahala se, že ne. Nakonec navrhla, abych v bytě přespala s ní. Vyšla jsem jí tedy vstříc. Na onu noc nikdy nezapomenu. Ten hrozivý přízrak za oknem jsem viděla také, a bylo to hrozné.
Dívka se vznášela za oknem, místo tváře měla jen holou lebku a kolem ní jí poletovaly dlouhé vlasy. S hrůzou jsme z bytu utekly. Po čase Gábina zjistila, že kdysi dávno prý z okna toho bytu vyskočila mladá dívka. Mohl ten přízrak patřit jí? Kdoví, ale do toho bytu už jsem od té noci nevkročila…
Alena K. (50), Praha
