Nikdy nevíte, koho kde potkáte, a jak vám zatočí s osudem. Ten nesympatický ženich se najednou po letech ukázal jako senzační chlap.
Svatby nemám ráda. Nepatřím mezi romantické ženy, které padají do mdlob, když před nimi přítel poklekne a dává jim prsten. Když mě tehdy na tu svatbu pozvali, nebyla jsem zrovna nadšená.
Vdávala se moje kolegyně Květa, v práci ji neměl nikdo rád, tak možná mě pozvala, protože neměla žádné kamarádky. Hned po příjezdu na svatbu jsem si všimla, že je nevěsta bez nálady, ženich také nevypadal šťastně. Brát se museli, očividně by to jinak neudělali.
Poté, co si řekli víceméně povinné ANO, snědli knedlíčkovou polévku i svíčkovou, začala být svatba konečně záživná. Jak mi stoupala hladinka alkoholu v krvi, bavila jsem se mnohem víc než ženich s nevěstou.
Tančila jsem a zpívala. Jen mimoděk jsem postřehla, že mě sleduje ženich. Do řeči se se mnou ale tehdy nedal.
Setkání
Uplynuly dva roky a já pospíchala z práce domů. A tu slyším: „Ahoj!“ Přede mnou se zjevil právě „ženich“ ze zmíněné svatby. Venčil zrovna obrovského psa.
Zeptala jsem se ho, jak je šťastný v manželství? Slovo dalo slovo − a po chvíli jsme už seděli spolu na zahrádce blízké restaurace a povídali si.
Tohle ne!
Nemohla jsem od něj odtrhnout oči. Byl to úplně jiný člověk, než ten protivný ženich. Najednou byl okouzlující, usměvavý. Cítila jsem zvláštní souznění našich duší a začala si v duchu vyčítat své pocity. Vždyť má manželku a dítě!
Doprovodil mě domů a já byla ráda, že za mnou zapadly dveře. Tohle určitě ne! I když kolegyni neměl v práci nikdo rád, tak tátu dítěti nevezmu! To nikdy! Čím více jsem na to ale myslela, tím víc mi Tomáš ležel v hlavě. Druhý den na mě čekal před prací.
Když mi řekl, že se s Květou rozvádějí, souhlasila jsem s večeří. Ti dva se k sobě prý vůbec nehodili. Asi proto se tak na své svatbě tvářili. Rozvedli se v klidu, po vzájemné dohodě.
Jsem s Tomášem už mnoho let a jsme šťastní. Máme rodinu a dvě děti. A protože si pravidelně bral svou dceru z předešlého manželství, nakonec jsem se s Květou zase skamarádily.
Zdena (61), Jihlava
Je úžasné, jak osud dokáže zamíchat životem! Nikdy bych nevěřila, že náhodné setkání může vést k něčemu tak krásnému. Překvapení má život opravdu v zásobě dost.
Hele, někdy ty svatby fakt stojí za to! Jako když tam potkáte někoho, kdo vás po letech úplně překvapí. No, fakt hustý!
Nikdy nevíte, co vás v životě čeká! Někdy se zdá, jako by osud měl připravené to nejlepší překvapení poté, co si myslíme, že je vše ztraceno. Je úžasné, jak se může první dojem změnit!