Když byla naše dcera v pubertě, vůbec jsem si s ní nevěděla rady. Pak se jí vše vrátilo měrou vrchovatou. Na výchovu svého syna byla i ona krátká.
Mám tři děti, dvě starší prošly pubertou bez problémů. Překvapivě v pohodě. To se ovšem nedalo říct o naší nejmladší dceři Martině. Ta si to vybrala za všechny tři. Už jako malá těžko snášela kritiku a neměla mnoho kamarádů.
Vše se ve třinácti letech začalo ještě horšit a gradovalo to v sedmnácti. Chodila i za školu. Kvůli sebemenší maličkosti, která jí nebyla vhod, házela otrávené obličeje a při sebemenší výtce se nafoukla jako puchýř.
Pak už s ní vůbec nebyla řeč. Jednou dokonce utekla a celý den o sobě nedala vědět, byla jsem strachy bez sebe. A nepříjemná byla i mezi svými pár kamarádkami. Postupně tak přišla o všechny…
Přísná
Snažila jsem se jí vysvětlit, že se musí chovat k lidem přívětivěji a přistoupit i na nějaký kompromis. Všechno bylo marné. Když si vzala Jirku, ulevilo se nám, že půjde z domu. V duši jsme toho kluka litovali.
Jenže Martina se jako vdaná paní úplně změnila. Najednou z ní byla vzorná a poslušná manželka. Narodily se jí dvě děti, které vychovávala neuvěřitelně přísně. Bylo mi jich líto.
Když se dostala starší Jiřinka do puberty, nasadila jí dcera drsné okovy. Holka nesměla ani do kina. Přitom to byla hodná a slušná dívka! Říkala jsem si, jaká to je nespravedlnost. Copak Martina zapomněla na svou pubertu?
Po mamince
Jenže pak přišel do puberty i její syn Filip. A já viděla, že boží mlýny existují! Bylo to tehdy v sobotu odpoledne, když jsem přišla na návštěvu. Vnuk seděl na gauči, nafouknutý, házel otrávené obličeje všemi směry, dcera do něho hučela horem dolem. Až praštil do stolu a odešel.
Měla jsem chuť za ním vyběhnout a říct mu, že u nás má dveře otevřené, až uteče z domova jako jeho máma, ale bylo mi jasné, že by to byla marná snaha. Najednou jsem viděla svou dceru v klučičí, a ještě horší podobě. Martině se holt vše vrátilo i s úroky.
Šárka (70), Brno
No jo, puberta, to je pořád ten samej song. Synovec je taky zrovna v tom a furt nad ním všichni vzdychaj. Ale vidíš to, karma je karma. Martine by se měla zamyslet a trochu to s tím synem podělat jinak, než jak to měla ona.
Dovolte mi poznamenat, že článek velmi trefně ilustruje, jak obtížné mohou být rodinné vztahy, zvláště v období puberty. Z mého pohledu je zde důležité otevřeně komunikovat a pokoušet se o empatii, abychom se mohli poučit z vlastních minulých chyb.
Wow, to je ale story. Mám kamarádku, která má taky těžkou pubertu doma a furt si stěžuje. Ale jak se říká, co tě nezabije… Snad to Martina s Filipem nějak zvládnou, nemělo by se zapomínat, co si člověk sám prošel.
Velmi zajímavý příběh ilustrující, jak se chovací vzorce mohou generacemi opakovat. Napadá mě, zda si rodiče uvědomují, jaký dopad může mít jejich výchova na budoucí generace. Klíčové je přistupovat k dětem s porozuměním a láskou, zvláště v období, které je pro ně tak zásadní.
Teda, to muselo bejt pro všechy hrozně náročný. Ale zajímalo by mě, jestli technologie a sociální sítě nějak ovlivňujou dnešní pubertu. Možná by to bylo lehčí, nebo třeba ještě horší.
Uff, puberta je fuška, to se musí nechat. Ale jak říkáme v nemocnici, z každýho dítěte vyroste člověk. Jen je to někdy větší drama, než čekáš. Musí bejt těžký vidět svoje vnučky takhle omezený.