Posviťme si na pravdu, kterou muži říkají o ženské logice. Všechny ji známe víc než dobře a samy nechápeme, proč a jak se nám to děje…

Rozhodla jste se udělat k večeři salát s kuřecím masem. Rodina to má ráda a stejně trochu pečeného kuřete zbylo. Jenže do salátu patří ananas. Otevřete konzervu, nakrájíte ananas a vmícháte do salátu. Jenže vám zbude šťáva.

Co s ní? Vylít? Mohla byste ji využít na lehké řezy. Tak je uděláte. Akorát že do nich se dávají jen žloutky, takže vám zbudou bílky. A co s nimi? Ano, uděláte bezé. Jenže k tomu potřebujete citronovou kůru. Co ale pak s tím citronem?

Začalo to nevinně

Jasně! Šťávu použijete na dresink do salátu. Jenže kvůli tomu jste mohla dát do salátu jen půlku cibule, aby to nebylo moc štiplavé. Ale co s tou druhou půlkou? Mohla byste ji využít na drožďovou pomazánku.

Droždí máte a půlka cibulky je do pomazánky zrovna tak akorát. Jenomže vám zase zbyl kus droždí. Co s ním? Drožďovou polívku!

Pokrájíte cibulku a dáte na ni rozpustit droždí. Jdete si do ledničky pro vajíčka na kapání do polívky – a není tam ani jedno! Vyplácala jste je na to pečení.

Tohle jste nečekala

To už skřípete zuby, ale vypínáte sporák a jdete si obléct bundu. Zaběhnete do obchodu na rohu. Koupíte vajíčka a v akci i kávu, maso, sýry a prášek na praní. Pak skočíte do pekařství pro chleba pod tu pomazánku.

Cestou vyzvednete boty z opravny. Sotva to vše dotáhnete domů. Pak dovaříte polévku. Padnete na židli, záda vás bolí, ruce vytahané, nohy necítíte. Říkáte si: Jsem úplně pitomá! Proč jsem vlastně tu šťávu nevylila?